Kuchyň

[Fabien]

Tir: +Sejde dolů, náruč plnou vnadidel, které tir rafinovaně rozmístila po schodišti.+ Dobré r...+ráno mu zaskočí v krku, protože zaostří na svítící Tiragin zadeček a na pokrývku její hlavy. Oblečky mu vypadnou z ruky a čelist mu poklesne.+ Co...?

[Tirage]

Fab: (svítící zadeček? copak je světluška? ) ohlédne se po něm, co že nic moc neříká. co? snídaně přece! ukáže na stůl a skoro starostlivě k němu jde a pohladí ho po tváři. je ti něco? myslela jsem, že se nasnídáme. že tě budu krmit... dá mu malou něžnou pusu na nos.

[Fabien]

Tir: +Stojí jako socha a nemůže se ani pohnout ani promluvit. Má pořád pocit, že se mu to jen zdá, že něco tak krásného a vzrušujícího se přece nemohlo přihodit jemu a ještě k tomu doopravdy .+ Snídaně...+vypraví ze sebe namáhavě a nechá se vést jako telátko ke stolo a nemůže přitom spustit oči ze zástěrky, helmy a světlušky... +

[Tirage]

Fab: jemně ho zatlačí do židle a naloží mu koláčky na talíř. kávu už má nalitu. posadí se mu na klín a začne ho krmit. mezi podáváním soust a hrnečku - upíjí oba z jednoh - mazáním rohlíčku a podobně, ho hladí a ňuňá hezky.je hrozně hodná, akorát když se k sobě nakloní hlavami, ducne Fab do helmy .

[Fabien]

Tir: +Pořád si připadá jako v mátohách. Dělá přesně to, co mu Tir naznačí, že má dělat. Poslušně žvýká koláčky a až drcnutí do helmy ho trochu probere. Na chvilku přestane přežvykovat a začne rukama zkoumat helmu i zástěrku. Prsty prozkoumá zapínání (tedy rozepínání a rozvazování) a pak se vzmůže na první ranní větu.+ Vážně už jsme tady sami?

[Tirage]

Fab: krmí ho jako ptáčátko. dá si kousek koláče do úst a předá ho do jeho rtů. na dotaz povzdychne ztěžka, jako osudově. jenom my a králíci... jinak pusto a prázdno.

[Fabien]

Tir: Hmmm..+vezme soustíčko z jejích rtů a políbí ji zlehka.+ To je ale strašné..takhle osamělí, opuštění. A ještě musíme zkontrolovat celý dům, jestli se v něm...teda jestli je v něm všechno v pořádku!+ říká to též hrozně osudově a objíždí okraj zástěrky, což je zcela přesně přes Tiraginu bradavku. +

[Tirage]

Fab: vážně přikývne a taky osudovým hlasem pronese. ano. ohledat celý DŮM - to rozhodně! posune mu ruku z bradavky na nevinnější místo. a když se on zase vrátí na výchozí stanoviště, opět mu ruku sundá a dá mu do ní kus koláče.

[Fabien]

Tir: +Tahle hra se mu nelíbí.+ Tak to ne! Když snídat, tak pořádně! +Odloží koláč, popadne tir, vysadí ji na stůl, kde ji položí mezi všechny ty ranní dobroty. Pak vezme již zmíněné pečivo a drolí ho Tir po těle. Samozřejmě, že předtím rozváže zástěrku! Když je rozdrobeno, jme se ony kosky z ní ústy sbírat.+

[Tirage]

Fab: šklebí se a stěžuje si. to se mi nelíbí... ty drobky mě svědí a koušou... kňučí. já už jsem úplně hodná, ale nedrob na mě, Fabísku... škemrá když budeš taky hodnej, půjčím ti helmu! zkouší to.