Francie - dvůr a zahrada

[mollyz]

Tir: +Zrudne stejně jako ona.+ No víš...když..já..my...budeme muset na babské drby, určitě! +culí se maniakálně.+

Sam: To není noční košilka! Ale asi mi v tom vážně bude brzo zima. Prosím, nalej mi taky víno. Pořád mám hroznou žízeň..+uculí se vesele.+ Teda pokud po tom vzpěračském výkonu můžeš ještě hýbat rukama..+ to mu jen zašeptá, aby ho popíchla.+

Nicol: No, krátký šatičky...myslím, že je proma to občas obměnit...

[Isamun]

Molly: že bych došel do sklepa pro svetr? nebo tě budu balit do deky, ještě se rozmyslím. pohladí ji po boku, jako že zkouší materiál košilky.

Nicol: dámy, já vám to rád otevřu, ale nalívat musíte samy, klepou se mi ruce, asi tréma, nebo co. otvírá lahve.

Tir a Fab: a co vy chcete pít? nemusím vám to, jako starší a zkušenější, lít do láhve s dudlíkem? pít už budete sami, doufám.

[Tirage]

Nicol: nahlas a upřímně, skoro rezignovaně prohlásí, tady není nikdo normální...

Molly: (jo, ten maniakální úsměv známe.) kývne, že pohovoří.

Sam: chci červené... asi tohle, má pěknou láhev. co je to, Nickolette?

Fab: když je s Molly odposlouchává a plácne ji. TY! zadívá se mu s úsměvem do očí, ve ktrých Fab může skoro vidět sestřih jejich vlastních nedávných aktivit. ty mlč! a pak se mazlivě otře o jeho tvář svojí a zašeptá mu hodně tiše. střapěčku... a něžně ho rafne do ucha, malinko.

[Nicolette]

Sam: Vy rozhodně nevypadáte jako trémista, Isamune! Spíš bych řekla, že vyčerpání...Mšl byste se posadit, posilnit a pořádně odpočívat...ostetně stejnou medicínu budu muset předepsat i Fabienovi. Taky se mu klepou ruce...+směje se a kouká, jak Fabien rozbrindává červené víno na bílý ubrus.+

Tir: Och, ani nevím, co to je...+prohlíží si z dálky lahev.+ Myslím, že nějaký Savignon. Zjistíme, až ochutnáme. Pořád říkám Honorému, že bysme měli ty lahve popisovat a on, že si všechno pamatuje. Ach jo.

Moll: Ano...a ta změna ti sluší.

[Fabien]

(Zkus psát, když tě přitom kouše kotě do ruky... )

Tir: +Tiše zaúpí, když slyší slovo střapeček.+ Jsem hodný, nejhodnější na celém světě...+dělá obličeje a na oplátku za kousnuté ucho jí olízne špičku nosu.+

SAm: Dudlíku netřeba, mám lepší..+uchechtne se+..ale obsloužit se od kmeta nad hrobem nechám rád.

[mollyz]

Sam: Nechám to na tvojí fantazii a nebo si dojmu pro kalhoty, až bude nejhůř.+ Vezme od něj sklenici vína a lačně se napije.+ Díky, právě jsi mi zachránil život.+ Vlhkými rty od vína mu přejede přes vousatou bradu.+

Nicol: Kdy se vlastně vrátí Honoré?

Tir: +Sleduje, jak Tir s Fabem blbnou a bezděčně se přitulí k Samovi (stále maniakální úsměv lze u ní sledovat.. )+

[Tirage]

Nicol: přidá se k Molly. ano, kdy se vrátí Honoré?

Fab: pohladí ho hezky po tváři a dá na chvíli pokoj.

Sam: hele! nech si to, jo!? a Fabien není žádnej zajde, ale můj milovaný králíček! brání Faba a odhání Sama dotěrného.

[Isamun]

Nicol: tak pak už to může být jen to těžké břímě, jež mi bylo jest nésti... culí se a otvírá láhve dle přání. asi máte pravdu, kdybyste mě hledali a já nebyl poruce, mrkněte, jestli si nehovím pod stolem. ne stole byste si mě všimli .

Fab: stoupne si před něj tak, že není úniku. a dívá se na něj a ptá se stejným způsobem. ale, ale ale! jakýho lepšího dudlíka máš, zajdo? svěř se stařečkovi! rozhodl se, že v tom Fabískovi trošku vymáchá čumák,l když si začal.

Molly: za její neviný vinný vlhký polibek jí zmáčkne zadeček. tak jo, dojmi se a vem si něco na sebe, jen co ti bude chladno .

(kotě dravé sis zavinila sama. a jestli má Molly ten strašněj úsměv, musí přes něj nosit roušku, nebo se budeme bát.)

[mollyz]

(Roušku si nevzala, neboť by se dusila a už se nesměje, bolí ji v krku a asi bude nemocná... )

Sam: (se dojímám ) +Nachvíli ho pustí ze zřetele, neboť vede řeči s Tir a Nicol, takže ani nezaznamená, že se vytahuje na Fabiena (vlastně - nemusí se vytahovat, má výškovou převahu ) a pak jen slyší Tir, jak brání Faba, coby králíčka a vyprskne smíchy víno.+ Proč si králíček myslí, že jsi starý?

Fab: Nezáviď, Sam je zralý muž v plné síle...+zašklebí se.+

Tir: Možná bysme je zase měly nechat společně opít, nemyslíš?

[Nicolette]

Holky: No, Honoré se vrátí asi za měsíc. Tedy - já to nikdy přesně nevím, protože povětrnostní podmínky mohou jeho návrat zkomplikovat. Když byl v Antarktidě naposled, zdržel se o celých čtrnáct dnů, protože byla taková vichřice, že se nedalo vyjít ani ze základny na záchod.

Kluci: +Pozoruje pány a jejich kohoutí zápas.+ Nebyli byste tak hodní pánové a nenatáhli byste mi houpací lehátko? Je smotané v předsíni. +Snaží se je rozptýlit.+