Francie - venkov

[Tirage]

(hlavně, že nám nesppadne z vozu )

Fab: Tir zavře oči a užívá si Fabiena v sobě a na sobě. všechny jeho dotyky a projevy touhy a něhy. skoro přede spokojeností a spolupracuje s Fabienem. vnímá jenom jeho a vůni sena, už je jí naprosto jedno, kde jsou a kdo je může vidět.

[Fabien]

Tir: +Užívá si stejně jako ona. Spokojeností jen vrní. Tedy, vlastně už moc nevrní. Má co dělat, aby se ještě udržel, aby si celou tu nádhernou voňavou jízdu co nejdéle užil.+ Ty moje....+stačí ještě říct, ale pak už to nejde. Zaboří hlavu do jejích vlasů, rozprostřených po kupce sena.+

[Tirage]

Fab: je celá mimo sebe z jejich milování a jenom si Fabieka-miláčka drží v náručí. hladí ho a šeptá mu něžnosti. pak se trochu probere a rozhlíží se, jestli už nebudou doma, jestli nebude potřeba vystupovat. kde jsme? jak je to k vám daleko? začne být zase trochu nervózní.

[Fabien]

Tir: +Vykoukne poněkud zmateně z kupky a zahlídne nedaleko omšelou střechu jejich domu.+ Už tam budem..nééé! Ještě tě chci objímat, ještěřičko!!!! +Mrzoutí a snaží se urvat ještě několik polibků z Tiraginých úst, zamotat prsty do jejích vlasů, ale sám ví, že nechce, aby ho matka viděla s nahým zadkem.+

[Tirage]

Fab: líbá Fabiena, ale už sbírá všechny nákupy a oblečení, rychle vklouzne do kalhotek. kontroluje, jestli všechno pobrali a trošku i Faba, jak se oblíká, podává mu části oblečení. rychle, tady, na. pak je jí ho, zmateného a trochu zklamaného, že si dost neužil, líto. slíbila jsem přece ještě mazlení, až odevzdáme nákup... no tak... bere ho za ruku a cestou k domu se oba dávají do pořádku.

[Fabien]

Tir: +Vážně je trochu zklamaný, že to všechno proběhlo moc rychle, ale pod dozorem Ještěrčiným se taky rychle oblíká. Pak si uvědomí, že nemá botu, tak se radši vykašle i na ponošky a seskočí z vozu bos. Chytá nákup, Tirage, která skáče za ním a načuhuje přes živý plot, jak to vypadá s oslavou. Vidí načančané stoly a mlsně se olízne.+ Nejdřív dobrůtky...potom dáreček od Ještěřičky....

[Tirage]

Fab: nadšeně obhlíží prohýbající se stoly. jééé! mňamy... očichává dobroty. a krotí Fabiena, aby nekazil Nicolettino pracné aranžmá. nech to! počkej aspoň na maminku. dalo jí to práce... a teď jsem slibovala jenom mazlení. dárky budou až po oslavě... teda ty soukromé, osobní... políbí ho hezky. ale můžeš mi pomoct s oblíkáním do svátečních šatů. a já si tě učešu, králíčku! využívá toho, že je Fab ověšený nákupem a že na ni nemůže, a už zase ho zlobí .

[Fabien]

Tir: +Je unešen výzdobou a všemi těmi dobrotoami, že mu chvíli trvá, než mu dojde, co vlastně a KOMU Tir slibuje.+ Do šatů? A jakéže přesně budeš mít šatičky?..No, já jen, jestli tě ten matčin bílej králík do nich dokáže oblíknout, protože jinýho králíka si do pokoje nehodlám pustit! +Chudáček nemůže nic, protože má nákum i na uchu, ale je rozhodnut, že jestli toho Tir nenechá, dostane už konečně pořádně na zadek.+

[Tirage]

Fab: jak myslíš - když nechceš oblíkat ty, králíčku, necháme to na tom malém bílém chomáčku s ušima... pokrčí rameny a běží směr kuchyně - odevzdat nákup - a pak k nim do pokoje převléknout se.

[Fabien]

Tir: +Projdou noční zahradou a za vinicí dojdou k jezírku romantického vzhledu - skoro jako z Rusalky. Měsíc stále přízračně svítí a cikády zpívají svou noční píseň. I Fab je už zajmut tou kouzelnou atmosférou a u břehu jezírka Tir obejme a lehce ji líbá na vlhké rty, neboť má stracvh, aby se mu jako víla nerozplynula.+