Vinný sklípek

[Honoré]

Fab: Chlapče, ty seš pořád stejnej! A tohle si nech...+naoko pohoršeně kouká, jak se Fab válí po Tir+...až u toho nebudu!

Tirage: Fabien má pravdu. Dal bych si Savignon. Máte ho taky ráda?

[Tirage]

Honoré: třeba. já to podle názvu moc nepoznám... mám raděj lehčí a suší vína... odpovídá dost roztržitě, neb krotí Fabienovy nenechavé ruce. já si nechám ráda poradit...

Fab: no tak! buď hodnej... krotí ho, ale občas, když je ruka šmátralka hodně nenechavá, vypískne. nervózně se směje a pak z toho všeho - včetně chládku ve sklepě - dostane škytavku. no tak vidíš, co dláš. škytá nešťastně.

[Fabien]

Tir: +Dělá si legraci a škytá s ní.+ Miláčku...musíš to zapít! Vem si...vínečko! +strká jí do ruky vlastní trošku opatlanou sklenku.+

[Honoré]

Tirage: Počkejte...dám vám ochutnat opravdovou lahůdku. Schovávám jí tady na Fabienovu případnou svatbu.Ale nijak se toho neděste! +mrkne na ni vesele, když vidí, jak se při slově svatba zarazila.+ Oslavovat by se mělo i to, že jste se ho ujala. + Je k ní hrozně pozorný a otevře zaprášenou lahev vína, které sedmiomamně voní. Naleje Tirage vzorek a podá jí ho.+ A ne, abyste dávala chutnat tomuhle ochmelkovi...+směje se a sám si naleje z Fabienovi poloprázdné lahve.+ Tak na zdraví...a na seznámení...a na krásné počasí...a na život! +přiťukne si s ní.+

[Honoré]

Fabien: Koukej to něčím zajíst, ať nám tady neusneš, doktůrku! +strčí mu pod nos košík s jídlem.+

[Tirage]

Fab: zašklebí se nad jeho skleničkou. fuj. vypadá to jako bys to měl skleničku na čištění zubů... tos tam naplival, nebo co? odstrčí ho i se sklenkou a otočí se na lavici obkročmo k Fabovi zády, aby jí nešermoval hnusnou sklenkou před očima a nekradl dobrotku od Honorého. ale nechá ho, aby se jí natulil, spíš opřel o záda.

Honoré: děkuju. to jsem zvědavá... očichává a usrkne a vychutnává ten zázrak. no, já se vdávat nechci, ale tohle by se skutečně na svatbu hodilo... ten Fab má ale výhody... usmívá se na Honorého a volnou rukou chytá za ruku Fabiena, jak ji objímá kolem pasu, a proplete si prsty s jeho. palcem ho hladí po hřbetu ruky. je to její králíček a nechce, aby si připadal odstrčeně.

[Fabien]

Honoré: +Začne se štrachat v koši jako prase v bukvicích a vyjídat oblíbené svoje laskominky.+ To ste hodný, že ste mi to přinesli...Jak bylo, medvěde?

Tir: Miláčku, že se nezlobíš...viď?+ hrozně se lísá a tulí.+ Já chtěl...vybrat nejlepší víno...a to hrozně moc práce...to chápeš, žejo?

[Honoré]

Tir: to víte...milovaný syn...a ještě úplně celý po matce! +Koukne na Fabiena, jak blbne a sebere mu z ruky štangli uheráku..

Fab: To ne! To je pro tebe škoda, vochmelko!

Tir: To víte, chtěl jsem jich pár poslat na svatbu Madeleine, ale když to byla tak zpackaná svatba, nechal jsem to pro Faba všechno. Ale jsem ochoten vše s vámi vypít, jen když si ho necháte...+ směje se a začne krájet uheráček prosebe a pro Tirage.+

[Tirage]

Honoré: mlsně si bere uherák a občas poše kolečko dozadu Fabovi. labužnicky upíjí vínko a konverzuje. aha, tak to potom... svadbě koho? mandelinky bramborové? nechápavě mrká. to leze i na révu?

Fab: drží ho za ruku na svém bříšku, podstrkuje mu salámek a další dobroty, ale nic neříká. jenom se pro změnu opře ona o něj. a odpoví Honorému. já si ho asi nechám. stejně. ale když dáte návdavkem pár láhví té dobroty... to by vůbec nevadilo. culí se a nechá hladit od Fabiena

[Fabien]

Tir: Teda, kupčíte tady se mnou jako s pytlem brambor...+rozšafně drbe Tir po bříšku a tváří se spokojeně, protože uheráček promastí žaludek a zmírní opilost.+ Když se Tir ptá na mandelinku, málem mu zaskočí.+ To je Mollyna, přece...+zakucká se.+

Honoré: Hele, moc mi ji neopij! Někdo nás dva bude muset dovíst nahoru do domu, ne?