Francie - dům Fabienovy matky

[Isamun]

Fab: klid, králíku. tu malou si srovnám, kdy bude potřeba!

Tir: teda jak ty jseš drzá! tváří se že nic, ale je docela vyplašenej. honí se mu hlavou, co že je Molly tak najednou cimprlich. tuhle zvládla výlet do hor i s prstem v nose a najedno jí sklátí její oblíbené vaření. popadne ještě na talíř něco pochutin a jde za Molly nahoru.

[Fabien]

(To je sice pravda, že je starší, ale není to důchodkyně.. ...Co to na ni na chudinku vymýšlíš? Perličky? )

Sam: +Zaskočí mu, jak Tir vypustí z pusy tu myšlenku o perličkách a vytřeští oči na Sama.+ Vopovaž se, vousáči!!! Kdo by za ni v práci dělal?

Tir: +Olíbává tlapičky.+ Já je vidim, upracované, unavené tlapičky...+líbá prstíky a olizuje z nich zbytek meruněk.. +

[Tirage]

(no když jí bylo tak z ničeho nic špatně... )

Fab: culí se, jak je olíbávána. a zuje si nožku zpocenou a zacákanou barvou - a nastrčí ji Fabovi na klín, zda jí také bude ňuňat . upracovaný... asi se budu muset jít smočit k řece hned po obědě...

[Fabien]

Tir: +Je zamilovanej, ale čeho je moc, toho je příliš. Nožku, pěkně hladí, ale líbání se vyhýbá, neb z pracovních bagančat i křehké Tir nožka pěkně zapáchá. + Hmm...to zní velmi lákavě...řeka...voda...nahá Tir...+olíbává prstíky a plánuje... +

[Tirage]

Fab: právě ta voda! slíbils, že mě umeješ... vrtí prstíky u nohy a nasaje vzduch - a dost se zašklebí, neb je cítit zapařenou nožku

[Fabien]

Tir: +Odvrátí tvář, aby nenasával plyny omamné. + To tě budu muset umýt důkladně, aby si tě místní lovci nepletli se vzácným druhem koroptve zelené...jsi celá kropenatá...

[Tirage]

Fab: to budeš. hlavně aby si mě místní lovci nepletli s vzácným druhem zrajícího sýra. měla jsem si do těch škrpálů vzít ponožky... uzná sebekriticky.

[Fabien]

Tir: +Zacpe si nos a otočí se k ní.+ Thos thetha mhněla..+zahuhlá, ale pak jí statečně líbne. + Radši rychle pojď...aby se nám hladovci lovci neseběhli, když je takhle vábíš zrakově i čichově.

[Tirage]

Fab: cc! seskočí ze židle i od něj a vyplázne na něj jazyk. ty naděláš, jakoby ti nikdy nesmrděly nohy... ale přemýšlím, že bych ty smradlavý botičky nastražila k něčemu, co nechci, aby nám někdo sežral... má jeden se svých výborných nápadů zase

[Fabien]

Tir: Mně taky skoro nikdy nesmrděj...hele!!+ začne si na důkaz svého tvrzení rozvazovat botu. + A kam bys je jako chtěla nastražit? Do špajzu? Nebo ke zbytku knedlíků? Až se pude naobědvat matka, tak rovnou omdlí...