(á omyl, nebyla to Anča, ale Anežka. a znám vordinérní vosoby, co to umí zpívat z paměti a taky to dělají!
posuďte sami, že je to vobscéní!
Anežka Bémová
Anežka Bémová v Lužickej ulici
kdopak by neznal tu poběhlici
za oknem sedící lákala mladíci
Bůh odpusť nešťastnici
Ta měla milýho čtrnáct let starýho
na duchu mdlýho tuze nemravnýho
Robert Páv byl zvanej jinoch tuze mladej
byl ubohej velice
Doma fotrovi sto zlatejch vyfouk
do Prahy pak mířil by tam pustě hýřil
jak to bývá už koupil v Kotcích nůž
nabroušenej byl moc prudce
Na Bémovou kýv, na zem si odpliv
korunu jí dal, by ji miloval
a pak sou šli stoje vedle do pokoje
by tam lásku tvořili
Anežka svlíká se nůž však už blejská se
Robert šel k ní blíž, píchnul ji pod kříž
píchnl ji pod paží, Bémová se kácí
krev teče na kanape
Z toho mládenci příklad si vemte
ženský prodejný vy nemilujte
nebot člověk neví, co má druhej v ledví
potom pláčou rodičové
( Z reakce obviněného se jeví, že obviněný účelově
a záměrně využívá své debility ve svůj prospěch...))
Molly:
poleká se třeskotu talíře. sice jěště dopěje, ale hlas se mu třese - buď potlačeným smíchem, či strachy. ukloní se, pak obrátí oči v sloup a vrtí nad ní hlavou. tady se člověk nemůže v klidu ani umělecky vyjádřit. hned lítají talíře, úplná itálie. jsem, najádo, nevěděl, žes tak vášnivá!
pomůže jí sbírat střepy. nepořež se.