Francie - dvůr a zahrada

[Fabien]

Tir: +Protočí oči.+ Doufal jsem, že na čtení už se zapomnělo...i když na druhou stranu jsem docela napnutej, jestli malá Beth umře na souchotiny nebo jí utluče rozlícený dav pro její neskonalou tupost! +Smutně se sune za Tir do kuchyně a sleduje, jak jí při chůzi poskakuje zadeček.+

[Tirage]

rychle dělá těsto a lije ho na pekáček, zapraví do něj třešně a pak to šoupne do trouby. dá na čaj a natáhne budíka na pečení, pak se šeptem radí s Nicolette, jak jí peče trouba a prohlíží si její ruční práce.

[Nicolette]

+Matouš jí tak zaujal ,že si ani nevšimla mírně napjatého hovoru mezi synem a jeho přitelkyní.+

Tir: Tahle elektrická trouba je skvělá, Tirage. Krásně v ní nastavíš všechny teploty...

Fab: Tak kde jsme to přestali? Vážně se krásně posloucháš...jsi rozený mluvčí.

[mollyz]

Molly hupká do postele neboť začíná mrkvovatět!

Dobrou noc! A sladké sny! (třeba o čokoládě )

[Fabien]

+Pustí se znovu do úporného čtení a asi po čtvrt hodině se přistihne, že ho vážně zajímá, jak dopadne rozečtená kapitola a pak z vlastní iniciativy přidá ještě jednu.+

[Tirage]

došpitá si s Nicol a jde si sednout k Fabienovi. přinese mu z kuchyně ještě pivo, když jde zkontrolovat bublaninu, je hotová, tak ji vyndá a nechá vychladnout. pak si zase sedne na pohovku k Fabovi, obloží se polštářema, skopne boty a opře si nožky Fabienovo stehno. s úsměvem si ho prohlíží, jak čte, a sleduje jeho zaujatý výraz.

[Nicolette]

+Spokojeně štrikuje nějaký ten obleček pro Honorého a poslouchá příběh, který díky Fabienovu zaujetí najednou začíná být mnohabarevný jako obloha po dlouhém snění. Spokojeně se usměje, upije rybízové vínko a užívá si idylku.+

[Fabien]

+Teď už vážně potřebuje vědět, jak to dopadne. Ani si nevšimne, jak dlouhý román je, pije pivko, aby mu nevyschlo ve zlatém hrdle a čte. Po šesté kapitole si udělá pauzu. Odežene havrana, která mu zatím zcela nepozorován dělal díru do ponožky.+
Tir: Už je ten koláč? Mám hlad...Pak bych ještě kus přečet, ne? Vás to docela baví....

[Tirage]

(obloha... barevná... . to je průmyslové znečištění. a co by dělal Matouš u ponožky? že by cítil mršinku? )

rozpočítává si, na kolik ok začne Fabienův svetr a jak pojme aranské vzory. upíjí rybízák a na poslušně jde krájet už vychladlou bubalninu. roznese talířek Nicolette a pořádný talíř Fabienovi. využívá jeho zaujetí a podstrojuje, aby pěkně četl a nenechal se rušit. pak si zavolá havrana k sobě a krmí ho svým kusem bublaniny. čteš to moc krásně a nás to baví. nakloní se k Fabovi a pohladí ho po tváři. a pak se zase uvelabí v polštářých, opře se chodidly o jeho stehno a nechá Matouše, ať ji oždibuje. a sáhne po vlastním pletení.

[Fabien]

Tir: +Za normálních okolností by ho Tiraginy nožky vyvedly z míry, ale teď se nedá. Než schroupne pořádný kus bublaniny, stihne si přečíst napřed poslední dvě strany knihy, aby věděl, do čeho jde.+ Máš to dobrý...+chválí Tir s plnou pusou.+ mám číst eště nahlas? +Nejradši by se ulil s knihou do postele a v klídku si jí dočetl, ale cítí povinnost ke svým ženám (a nejen těm Malým... )+