LOScars Afterparty - pokráčko chatu

[Marigold]

(Už párkrát doje a stejně furt mele pantem A pak... každý vládce potřebuje svého blázna +krčí rameny+)

J.C.: Naštěstí normální lidé nemají tolik času aby se dokázali ovládat, kdyby žili tak dlouho, tak bych umřel hladem, jelikož bych neměl o čem psát +trochu se zarazí nad jeho "příkrostí"+ Já proti čarodějům a čarodějkám nic nemám. Přinejmenším jednu řadím mezi své nejlepší přátele... možná i tu druhou, ale u té člověk nikdy neví jak se k vám nakonec postaví +zavzpomíná se na hřívu černých vlasů+ Trápení by nikdo nikomu ubírat neměl, protože i trápení je součástí života a osobnosti. Když člověk netrpí, tak nepozná radost. Když mu něco neschází, nepozná co to znamená po něčem toužit. A nějaké schopnosti? +pokrčí rameny+ Nač vlastně člověku jsou? Vzbuzují v ostatních jen zhnusení, strach nebo averzi. Lidé z nějakým nadáním si můžou připadat výjimeční, jenže výjimečná je každá existence.

[Styx]

Marigold: +uslyší jeho výkřik, tak se ve dveřích ještě otočí a slíbí mu, že se brzy uvidí a pak už zmizí+

[Wenai Lafayette]

Marigold: +přemýšlivě na něj kouká, poslouchá co říká a říká si, jak ještě dlouho bude trvat až na něj J-C skočí a zakousne ho, ale nechce mu říkat, co by měl dělat, když to tak nemá rád, tak se rozhodne počkat, jak se to vyvine+ Dobře +usměje se+ Marigolde, támhle vidím hraběte, měla bych s ním prohodit pár slov. Můžu doufat v to, že pokud tě tu nechám, tak tě +zarazí se, protože jí dojde, že nezná J-C příjmení+ Jean-Claude nezakousne? +usměje se na ně+

[Marigold]

Wenai: Proč by mě měl kdokoliv zakusovat? +nechápe+ Klidně si jdi s hrabětem popovídat, až se pobavíte, tak mě tu určitě najdeš. Nebo ho sem rovnou přiveď abych ho taky poznal +je natěšení na dalšího nového člověka+

[Ares]

golux: Zastrčí krabičku zase zpátky. Já kouřím jen příležitostně. Tomuhle lidskému zlozvyku sem nikdy nějak zvlášť nepřivykl. Zvedne skleničku, kterou před něj číšník postaví a podívá se na ni proti světlu. Jestli je osvědčená, to nejspíš zjistím až ráno. Naráz ji vypije. Snad budu mít ještě příležitost ho ochutnat...třeba někdy příště, když je tak dobré. Řekne se zářivým úsměvem a mírně při tom pokrčí rameny. Moc ne. Řekne tiše, ale nezdá se, že by ho to nějak moc vzrušovalo. Takové velkolepé, okázalé akce nejsou nic pro mě. Ale to, že ho celkem naštval jeho neúspěch už nepřizná. Ležérně se opře o pult a zadívá se na ni. Jak se to líbilo vám? Tuším jste i cosi vyhrála, nemýlím se?

[Jean-Claude]

(lach..ale bard a blázen není to stejné;) a rozhodně ne samozvaný blázen vládci)

Marigold: pak byste možná měl lépe vážit slova..koneckonců se správným výběrem slov živíte, jak říkáte.*upije ze sklenky nevzrušeně, pak lehce zavrtí hlavou* neříkám všechno trápení nebo snad někomu umetat cestu...ale někdy toho může být příliš. Pak už žádnou radost nemusíte být schopen poznat... nakolik můžete říct, kdo si kolik čeho prožil a jestli si zaslouží nebo nezaslouží pomoci od trápení? *pak se musí pobaveně zasmát* kdyby byli lidé bez schopností, tak by lidstvo vymřelo..každý musí něco umět..i pro prosté věci je třeba jistého nadání, aby mohly být vykonány dobře...neobvyklé schopnosti spojené s jinými než s lidmi..to je jiná..proto lidé odjakživa se báli jiných, upalovali čarodějnice na hranici..vyháněli ďábla bohem...*zatváří se navenek mírně zhnuseně* nemohu souhlasit, každý je jiný, to ano, ale výjimečných..je jen pár... a pro každého tím výjimečným by mohl být trošku někdo jiný...je třeba to rozlišovat.

Wenai:*zachytí její zaváhání* Jean-Claude naprosto stačí, mademoiselle..*poznamená*

[Wenai Lafayette]

Marigold: Já bych tě třeba někdy nejradši zakousla. +mrkne na něj a jde k baru za hrabětem+

[Marigold]

(To je diskutabilní kdo je blázen. Všechny moje postavy jsou bláznivé, protože já jsem bláznivá. Ježkovi voči tou jsou filosofické diskuze. Si ho asi začínám plést s Geraltem )

J.C.: Nemám ve zvyku vybírat slova předem, to bez mučení přiznávám. Ač mluvím leckdy řečí květnatou, nedělám to záměrně, já tak i myslím. Prostě jsem jen upřímný a co na srdci, to na jazyku. Lidé to ale nemají rádi a snad stokrát jsem za to dostal přes drž... pusu +opraví se, takže přeci jen trochu přemýšlí+ A copak vy jste tak neomylný abyste poznal kdo si zaslouží ulevit od utrpení a kdo ne? Neznám žádnou starou ani mladou bytost která by byla neomylná, dokonce když se rozhlédnu kolem, tak myslím že i bozi dělají chyby +trochu se zamračí+ Já vidím něco výjimečného ve všech lidech, proto myslím že považuji všechny za unikátní. Víte když vidím krále a chudáka vedle sebe, jsou to pro mě oba dva docela stejní lidé. Už mi říkali že to je černobílí náhled na svět +pokrčí rameny+

(toho bude fakt muset J.C. nějak radikálně umlčet, protože jak on jednou začne mlít pantem, tak ho nejle zastavit)

[John Wilmot]

Wenai: +usměje se na ni zářivě, když vidí, že jde k němu+ Wenai! +chytne její ruku, políbí ji na hřbet ruky, ale nepustí ji+ Zdravím vás, vy nejspustlejší ženo ze všech. Musím říct, že toto vyznamenání vám patří zcela bez diskuzí. Pořád jsme objektem mích zvrhlých snů. Nicméně bohužel opět shledávám, že tu nejste sama. Ovšem doufám, že to není takový buran jako minule.

[Wenai Lafayette]

John: Hrabě. +nechá si políbit ruku+ Taktéž vás zdravím a děkuji vám. +zahrozí na něj prstem+ Hrabě buďte hodný, je to můj doprovod a já si nepřeji, aby jste ho urážel. Přece se na takovéhle akci nemůžu ukázat sama a bez muže. +nakloní se k němu a žaseptá spikleneckým hlasem+ Ale řekněte, hrabě, jsou ty sny moc zvrhlé?