Pokoje pro hosty mých večírků

[Richard Prewett]

+Kráčí těsně za Wenai chodbama, s pně naloženými talíři a hledají volný pokoj.+

[Wenai Lafayette]

+objeví jeden pokoj, jako z pohádky, nikdo tam není a tak Wenai zamíří neomylně k posteli, položí se talíř a rozvalí se na ni+ Rozdělej to víno, princi. +mrkne na něj+ Mám nějakou žízeň. +posadí se a strčí si do úst jednohubku+

[Richard Prewett]

+Opře se o dveře a pozoruje Wenai s velice pobaveným úsměvem. Talíř položí na skřínku vedle.+ Zdá se mi, drahá princezno, že jste se dokonale vžila do své role a už chudáka prince úkolujete. +ušklíbne se a v očích mu zahrají rozpustilé plamínky. Přejde také ku posteli a cestou víno otevře...nějakým zázrakem/kouzlem. Sedne si na postel k ní.+ Za to víno, ale od vás budu chtít nějakou protislužbu. +zavlní obočím.+

[Wenai Lafayette]

Ale přece by jsi neodmítl pomoc své drahé princezně. +usměje se na něj+ a pak se na něj zvědavě podívá+ Tak protislužbu... A má jeho veličenstvo už nějaký nápad, nebo to nechá na mě? +vezme víno, zakloní se a jak má korzet, tak má prsa u sebe a do důlku, který tvoří si naleje trochu vína+ Dáš si víno? +zeptá se ho nemravně+

[Richard Prewett]

(včera mi padl net, tak píšu až dnes...ta technika je také někdy k posr... a zdá se, že dnes to nebude lepší)

+Se zájmem a světélky v očích sleduje ten malý pramínek vína, co skončí ve Wenainém korzetu.+ Nejdřív jsem chtěl začat jednou tou jednohubkou. +ukáže na její talíř.+ Ale když tak nad tím uvažuji, také mám trochu žízeň. +usměje se šibalsky a konečky prstů jí jemně pohladí po ruce, rameně, klíční kosti a po té vínové cestičce se sveze k okraji jejího korzetu. Zvedne zrak a podívá se jí do očí.+

[Wenai Lafayette]

+usměje se+ Můžeme to vzít pěkně jedno po druhé. +vezme ze svého talíře jednohubku a pomalu mu ji strčí do úst+ A trochu vína... Jak by sis ho přál naservírovat? Ve sklenici, nebo na mém těle? +zvedne svůdně jedno obočí a pousměje se+

[Richard Prewett]

+Nechá si jednohubku vložit do úst a při tom schválně zachytí i jeden Wenain prst, který lehce okousne. Při její otázce se jenom potutelně usměje.+ Myslím, že žádná sklenice se tvému tvému tělu nevyrovná. +Nenápadně se dotkne jejího ramene a pomaloučku sjede na její záda, k zapínání jejího korzetu.+ A jaké jsou tvoje přání, princezno? +zeptá se po chvilce, když má Wenai korzet do půlky rozeplý.+

[Wenai Lafayette]

+nechá si rozepnout korzet+ Já bych si přála. +uculí se na něj+ Aby jsi pojedl a popil z mého těla. Mám chuď být dnes nemravná, být tvou otrokyní, tvým stolem. +v očích jí zahoří světlo+

(a já musim přestat koukat na Spartaka)

[Richard Prewett]

+Vysvlékne jí korzet a také sukni, pokud měla pod tím korzetem podprsenku, tak tu taky (spodničku jí zatím nechá) a uloží ji do postele. Skloní se nad ní, ruce jí chytne za zápěstí a přitlačí k čelu postele.+ Otrokyně. +dýchne jí tiše do rtů.+ To zní velice lákavě. +usměje se a lehce si jí rty o rty otře. Vezme flašku vína a malým proudem ho trochu vylije na Wenain hrudník. Než by však stihlo stéct, slíbá jí ho z těla. Nalije trochu vína do sklenice, smočí v něm prst a potře ním jednu její bradavku. Skloní se k ní a nejdřív jí jen tak škádlivě, špičkou jazyka ochutná. Přitom nepřestává Wenai hledět do očí.+

[Wenai Lafayette]

+ještě než jí chytne ruce, tak mu svleče košili, aby se taky měla na co koukat, když jí leje chladné víno na hrudník, tak se zachvěje a bradavky jí ztuhnou, nechá ho, ať jí jednu olízne a pak se natáhne a nabere na prst kaviár+ Je libo trochu kaviáru? +usměje se a pomaže si jím druhou bradavku+