*těm, které si kytku vzaly věnuje malý úsměv, dokončí rozdávání a chvíli to vypadá, že se chystá na něco dalšího, ale s posledním paprskem v iluzi ho něco "vypne", takže se jeho moc a nervózní pocity, které kolem sebe šíří, musí stáhnout. Až si vztekle skřípne zuby, že lov a krev nebude, ale když se otáčí zpátky čelem k jevišti, výraz tváře už má pečlivě srovnaný do neutrálního výrazu. Chvíli otálí, zpátky od těch bušících živých srdcí se mu nechce, ale čím víc večerní iluze temní a nabírá nové, intenzivní černomodré barvy, tím je jeho vliv na okolí menší, až to nakonec vzdá a pohne se zpátky k podiu, vyskočí lehce nahoru a ztratí se v temnotě...s ním odejde i tíha staletí, která byla s ním po celou dobu, byť skoro nepostřehnutelná, dokud on sám nezmizel a nevzal ji s sebou...zbyde po něm jen trochu kolínské ve vzduchu a nejasná vzpomínka na dravce*