Hlavní salon - podium

[Neferet]

+pochvíli se otočí na Styx a usměje se+ Ani se tě nemusím ptát, jak se ti to líbilo co? +zeptá se s úsměvěm+

[golux]

vejde do salonu, trochu nesměle a rozhlíží se, kdo tu všechno je

[Rebecca Altamirano]

Když s Meg prochází kolem podia k baru, zahlédne golux a usměje se tak, že jsou málem vidět špičáky. Ale jen málem:) Golux, ahoj. Netvař se jak zbloudilá duše a pojď s náma na skleničku. Usměje se a mrkne na Styx s Neferet. A vy pojďte taky, jestli chcete. Na baru je místa dost a číšník bude bez sebe štěstím, že tam bude mít samý takový krásky. Mrkne na ně.

[Styx]

Nef: To se mě teda ptát nemusíš, myslím, že je to vidět +zasměje se+ A tobě? Zdálo se ti to lepší bez té krve než to minulé vystoupení?
+zahlédne Beccu, jak na ně mává+ Nef, nepůjdeme za holkama? +vezme svoji nedopitou skleničku, počká na Nef a pak jdou spolu k nim+ Ahoj, Meg a golux +pozdraví je, s nimi se ještě dneska neviděla+ Jak se vám tady líbí? Viděly jste to Jasonovo skvělé vystoupení?

[Neferet]

Styx: Obě dvě vystoupení v sobě něco měly. +pokrčí rameny a usměje se+ Jistě, proč ne. +řekne a vydá se s Styx za holkama+ Dobrý večer. +pozdraví je s úsměvem a upije ze skleničky+

[golux]

Rebecca: Předpokládám, že tu máte i normální pití... teda... ne pro upíry... třeba nějaký dobrý červený víno... sápe se na barovou stoličku

[Rebecca Altamirano]

To víš že máme. Mrkne na ni.

(jinak pokráčko v témátku Bar- balkon:) )

[Jean-Claude]

(a další akcička:))
--------------------
*lidi se nedočkavě slejzaj zpátky ke stolkům, ve vzduchu je jako obvykle cítit vzrušení spolus nervozitou, pár návštěvníků, kteří jsou tady poprvé, se nervozně rozhlíží. V sále se pomalu tlumí světla. Když dojdou poslední opozdilci, shasnou světla úplně*

Drahé dámy a odvání pánové, pokračujeme v představení *ozve se tradičně J-C* a jelikož čas noci pokročil, kapánek přitvrdíme...*v jeho hlase kapánek zazní ostré hrany rozbitého skla a měděná pachuť* nuže, přivítejte Aubreyho a užijte si jeho nové číslo...*zní to skoro škodolibě, v místnosti je v tu ránu ticho a chlad, ve tmě je skoro slyšet, jak se lidi snaží nedýchat*

[Aubrey]

*objeví se na jevišti, z ničeho nic, sedící na prosté židli, jednu nohu pokrčenou a opřenou o sedátko, bradu na koleně a kouká do davu, vyzařuje z něj naprostá prázdnota a dusivá moc*

[Rebecca Altamirano]

Sedne si do křesílka, pohodlně se opře a zadívá se na Aubryeho nicneříkajícím pohledem. Počká až si posedaj i ostatní.

(ty jo, jsem teď úplně zapoměla, jestli bylo někde řečeno, kolik mu je let...?)