Hlavní salon - podium

[Aubrey]

*pousměje se ž mu problýsknou špičáčky, na okamžik ji vezme za ruku a jemně jí políbí, žena trochu překvapeně vzhlédne a- -je v jeho moci* běž na podium, drahá...*žena svěsí ruce podél boků a jde, nekouká vlevo vpravo*

*Aubrey se rozhlédne a vydá se tanečním krokem dál, mezi stolky z něj spadne košile, aniž by bylo vidět, kdy ji sundal a odhalí tak slonovinovou kůži*

[Rebecca Altamirano]

Do prdele...Ucedí tiše a trochu se zamračí. Ale musí ho v duchu i obdivovat, vyzařuje z něj "něco", co maj prostě jen stoprocentní špatňáci.

[Neferet]

+trochu se zamračí, když se žena bez jediného protestu vydá k podiu, ale jinak na sobě nenechává nic znát a pozoruje jeho pohyby +

[Styx]

+na vlastní oči teď viděla, co dokáže jeho pohled a je zvědavá, co přikáže ženě bez vlastní vůle, skoro se na to těší+

[Aubrey]

*mezi dalšími stolky si vybere ještě jednu, na okamžik zmizne a objeví se dřepící u ní a stejně jako u první, nedělá mu problém ji ovládnout a poslat za ženou v kostýmku. dusno by se dalo krájet. Počká si, až i druhá žena s vlnitými vlasy dojde na podium, a k překvapení jejích spolustolovníků si prostě přisedne a zářivě se na ně usměje, oči se mu lesknou a v tom úsměvu není pranic veselého. Host jemu nejblíž se snaží nešejkrovat si pití, ale ruce se mu klepou nekontrolovaně, takže led hlasitě cinká*

Tak se předveďte, krásky...*prohodí jakoby mimochodem a ženy skutečně začnou tančit, nejdřív každá sama a pak i spolu. Aubrey je sleduje a oči se mu lesknou*
ššš, nerušte..*podmračeně šlehne pohledem po hostu po pravici, který cinká ledem, ten zcepení*

[Rebecca Altamirano]

Pozoruje dění na podiu a tak nějak mimoděk ji napadne, jestli tohle už není malinko nelegální. Ale pokud to schválil Jean-Claude tak asi ne. Snad. Jistá si taky není.

[Neferet]

+schvíli sleduje ženy na podiu a pak obrátí svoji pozornost zpět na Aubreyho, přestává se jí to líbit+ Rebecco? +zašeptá+ Ehmn, tohle je normální plán vystoupení?

[Styx]

+nevěřícně sleduje, jak ženy poslouchají A. na slovo a jsou jím zcela ovladatelné, se zatajeným dechem čeká, co od nich ještě bude chtít, jen doufá, že nic víc+

[Aubrey]

*ještě chvili je nechá a pak je najednou u nich, ženy ani nemrknou, když každou vezme kolem pasu a postaví si je každou na jednu stranu vedle sebe, jakoby nic nevážily*

[Rebecca Altamirano]

Upřímně řečeno nevím. Jean-Claude se mi s plánem vystoupení nesvěřuje. Navíc říkal, že tohle je Aubreyho nové číslo. Zašeptá odpověď. Ale asi si pak s Aubreym malinko promluvím. Dodá ještě.