Zákulisí

[Jason]

*vrátí se do slastí, v zákulisí najde J-C, tak mu předá papíry z Wood+sons, celý rozzářený, jak je to super obchod, až se J-C na půli cesty překvapeně cestou do kanclu otáčí a nechá Jasona brebentit.*

[Asher]

Vyjde z pokoje, pěkně vyvoněný, v bílém obleku. Vypadá jak anděl:) A vyjde ven, kde čeká černá limuzína, která ho odveze do hotelu. Hlavně stylově...ach ti Francouzi:)

[Asher]

Vrátí se z večeře s Memory a vejde do zákulisí zadním vchodem. Zamíří rovnou do svých pokojů.

[Jean-Claude]

*vyjde ze svých soukromých pokojů a trochu podmračeně se rozhlídne, kde jsou všichni...*

[Rebecca Altamirano]

S tichým lupnutím se přemístí před zadní vchod a tiše vejde do zákulisí.

[Jean-Claude]

*stojí tam, polohlasně se vrčí nějaké francouzské nadávky a pak ho to přestane bavit, tak popustí svou moc, která se přelije přes celé zákulisí, až ti nejčersvěji mrtví začnou vyskakovat do pozoru odevšad, jako houby po dešti* no proto, neplatím vás, abyste se tady jen měli dobře...sjede si je zlobným safírovým pohledem a pak ucítí Beccy, že se přemístila, tak na ni obrátí pozornost*

[Rebecca Altamirano]

Zrovna dorovnává poněkud bachrlaté přemístění, když se přes ni přelije Jean-Claudova moc. Kurvajs... Špitne si tak tiše pro sebe, ale odhodlaně projde zákulisím. Po cestě potkává upíry ještě pobledlejší než je běžné, tak je jí jasné, že šefík nebude v nejlepším rozmaru. Doufá, že to všichni přežijou. Bonsoir, Jean-Claude. Usměje se, ale tak nějak opatrně.

[Jean-Claude]

(láách...chudák, ještě že ju nesrazil na zadek, frantík jeden navoněný)

*sjede si ji pohledem, v očích pořád chladný modrý oheň, ale ona narozdíl od ostatních přišla za minutku dvanáct na denní směnu přesně, tak nemůže říct ani popel* Bonsoir, ma belle...*přestane na ni nehezky zírat a prožene tam spíš pár mrtvolně bledých číšníků a tak podobně* merde.. *znehybní, když si uvědomí, kdo mu chybí* Kde je Aubrey...*sykne docela tiše, ale přesto se Theresa, která si šla docela pokojně kolem, přikrčí a pobledne a zavrtí hlavou, že neví*
T: nevím, pane...*špitne a pak, když vidí jeho pohled se opraví* Jean-Claude...*vzpomene si, že to oslovení nemá rád a nechce dělat teď zrovna nic, co by se J-C nemuselo pozdávat*
A phillip by měl být taky zpátky...*vzpomene si* dovolenou na čtvrt roku jsem mu nedal...*zase začíná mít hodně nepříjemný výraz a zákulisí se bleskově vyupířuje, jak všichni padají na svá místa*

[Rebecca Altamirano]

(láách vyupířuje:D no to jo, poslední dobou jí stačí málo, je taková...přecitlivělá,nebo jak to nazvat:D)

Jeho pohled vcelku klidně opětuje, na rtech slabý úsměv, ale vzadu na šíji ji tak docela nehezky mrazí a pomalinku ten pocit putuje dolů po páteři. S vynaložením veškerého sebeovládání potlačí zachvění. Když se začne shánět po Aubrey, polkne protože si vzpomene, kde ho naposledy viděla. A s kým. A když začne postrádat i Phillipa, uvědomí si, že by ještě mohlo jít do tuhýho. Ehm...myslím, že Aubreyho jsem viděla naposled v hotelu Lafayette. Ozve se po chvíli.

[Jean-Claude]

*zase stočí pohled na Beccy, ale ovládá se, i když za tím zdánlivě vyrovnaným pohledem zuří a něco tmavého a chladného se občas probleskne i za jeho pěkným obličejíkem* tak v hotelu...celou tu dobu?*podmračí se ještě víc a chvíli se soustředí* doufám, že dorazí zpátky co nejdřív..jinak si pro něj dojdu osobně...a první vystoupení rezervuju jim oběma...*nezapomene ani na Phillipa* a budu očekávat, že se překonají...*řekne to lehounce, jako by se nic nedělo, i když dobře ví, že si Philla Aubrey asi vychutná a pokud překročí hranici, J-C si pak vychutná jeho*