Bar - balkon

[Manori]

*zvedne k Asherovi oči a pak mírně znechuceně kývne..nedaří se jí držet správně kyselý výraz, když se zároveň dívá do ledových očí* máš naprostou pravdu...rys ale za nic nemůže, to spíš ten jeho...*polkne nadávku* pan ministr..*řekne to s jasnou ironií v hlase* malinko jsme se nepohodli*dodá, když zvedne zrak k J-C a zjistí, že na ni stále vyčkávavě hledí* právě jsem Beccy říkala, že jsem ho poslala do prdele a on mě na oplátku mimo službu...*kopne do sebe zbytek ze sklenice*no..dobrá zpráva na tom je, že budu mít víc volného času...*potutelně se usměje* to máte radost, co?*zasvítí jí očka škodolibě*

[Jean-Claude]

*povytáhne obočí* no, to asi nebylo zrovna diplomatické..posílat ho,..* a chlácholivě ji pohladí po paži, když po něm střelí zuřivým pohledem* nemrač se, lištičko, budeš mít vrásky..*tiše se směje, když vidí, jak se ho snaží provrtat pohledem a upije ze svého* to ti budeme muset najít zábavu..obzvlášť když jsme ti dlužnííci..*protáhne a baví se, jak se ošije* a až si..pan mistr uvědomí, že mu třeba někdo přece jen schází...uvidíme, jestli si přijde až sem..*v očích mu probleskne něco hodně nehezkého, ale jak je dneska tak rozverně naladěný, tak mu to nevydrží dlouho*

[Asher]

Jak vidím, v politice se toho za staletí moc nezměnilo. Přesněji nic, se nezměnilo. Utrousí suše. Jistě, že máme radost, nebudem se nudit. Blýskne mu v očích a pousměje se. Hmm, přesně tak. No jen ať přijde, rád mu vysvětlím, jak by se měl chovat ke svým zaměstnancům. Zatváří se výhružně, ale taky mu to dlouho nevydrží a pobaveně mu zajiskří v očích.

[Jean-Claude]

No..a když jsme tak hezky vyřešili tu tvou nepatrnou potíž...*zakrouží skleničkou* kdepak jsme to přestali?

[Manori]

*chvíli se na ně kouká a představuje si, jak tam Pastorek vleze...a na tváři se ji rozlije pomstychtivý výraz, pak se oklepe a tváří se, že nic* jo..takže zábava vymyšlená pro mě je vlastně..zabavit vás..*přejede je pohledem* chápu to dobře..*přimhouří oči a pak dodá s lišáckým úsměvem* hm..a co by to tak mělo být, moji drazí...*nevědomky použije stejné oslovení, jako ze vzkazu*

[Rebecca Altamirano]

Ehm... Vyleze její vědomí z mlhy alkoholu. Já...jsem si zrovna vzpomněla, žeee...mám nějakou práci. Zvedne se a pečlivě se hlídá, aby se ani na jednoho z Vyšších nepodívala, protože ví, že jestli to udělá, nedokáže odejít. Tak jen mrkne na Man a usměje se. Tak...moc nezlobte. Blýskne jí rozpustile v očích, dopije sklenku a snaží se vymanévrovat tak, aby se Ashera musela dotknout co nejméně. Což se jí moc nedaří, takže při každém letmém dotyku se dost znatelně zachvěje a roztřeseně polkne. Sebeovládání a chlast nejde moc dokupy.

[Asher]

Beccy...ty nás opouštíš? Už? Pozvedne obočí a v očích mu doslova ďábelsky blýskne a nijak jí pokusy o vyklouznutí neusnadňuje. To mě ale mrzí. Zapřede tlumeně a jeho hlas jí sklouzne po kůži jako něco živého a velmi intimního. A aby si Man nemyslela, že ji ušetří, dojde to i k ní. Nu..co se dá dělat, práce je práce. Povzdechne si a pokrčí elegantně rameny a vrhne na ni zamyšlený pohled, skoro jakby uvažoval, na co by se dala načapat ona. Pak stočí pohled na Manori a rty mu zvlní slabý, ale v pravdě hříšný úsměv. Pár věcí mě asi napadá...chérie. Zašeptá a ani nemusí rozvíjet své nápady nahlas.

[Manori]

*zamrká a polkne, když vidí, jak si Beccy pomáhá, zapřemýšlí a uculí se* tak prááce...hm..doufám, že bude taky hřát..*špitne, jak se kolem Beccy sune z židličky..pak se musí oklepat, jak se jí po kůži smekne Asherův hlas* zlobíš...*sykne na něj a přimhouří oči* napadá? Copak se ti zrodilo v té zlaté hlavě, prozradíš mi to?*neodolá a nakloní se* nebo se to nesmí říct nahlas?*pozvedne obočí a pak se radši zase narovná, aby nezahučela z židličky pod pult*

[Jean-Claude]

*zadívá se na Beccy a s úsměvem pozoruje její manévry, čte v ní jako v otevřené knize a docela se baví* a že zrovna teď?*nadhodí ledabyle* jestli je na tebe práce příliš, tak řekni...*dodá ještě a tváří se, že poznámku Manori neslyšel* ale jsem rád, že mám tak ..zodpovědné zaměstnance..*dodá se smíchem, bez nějakých triků, i tak je tam dost husto:)*

[Rebecca Altamirano]

Co? Hřát...? Jo tak...hřát. Docvakne jí. Mnoo..to nevím. Uculí se. Že teď? Koukne na J-C, a že je zvyklá, že si nemusí dávat tolik pozor, podívá se mu do očí. Srdce jí tak čtyři tepy vynechá, načež začne divoce bít. Příliš práce? Ale ne...to vůbec. Vlastně si říkám, že bych měla konečně uzavřít jednu poněkud otravnou kapitolu mého života. Jakžtakž posbírá svoji roztříštěnou sebejistotu ze země, kde se ožrale válí. Jde o dost špinavou práci, tak to pořád odkládám. Mrkne na Man. Takže to možná hřát bude...asi bude třeba trochu napalmu. Trochu víc. Blýskne jí v očích, až by se dala podezřívat z toho, že se na to spíš těší. Ale zodpovědné zaměstnance máš. Je toho jen málo, co bych pro te...Kousne se do jazyka. pro podnik...neudělala. Opraví se, doufá, že nenápadně. Tak...dobře se bavte. Věnuje jim nevinný úsměv a vypakuje se do zákulisí.