Bar - balkon

[Aubrey]

*ještě chvíli se dívá na J-C záda, pak polkne, střelí nevraživým pohledem po Beccy, ale ruku skutečně odtáhne od těla..na napjatých svalech je patrné, jak moc se pere sám se sebou aby se nepokusil utéct..*

[Rebecca Altamirano]

Tak trochu to čekala, že u toho nezůstane. Nová Beccy jen pokrčí rameny. Stará omdlí. Zadívá se na Aubreyho, tvář bez výrazu, nečitelnou. Zvedne ruku se zbraní, pečlivě zamíří kousek před loket a vystřelí. Stříbrná kulka zůstane tam, kde má a tekuté stříbro vše dokoná. Bez pohnutí pozoruje, jak se během několika vteřin stříbro propálí skrz a jak ruka odpadne. Před očima jí probleskne potrhaný Adam, výraz naprosté hrůzy v jeho očích, když se probral a musí pevněji sevřít zbraň a zhluboka se nadechnout, aby mu další kulku nevpálila do srdce. Pohlédne na J-C, oči opět čistě zelené a o krok ustoupí. Nic neříká, má pocit že slova jsou tak nějak zbytečná.

(heh no nemá, ale jak ji tak pozoruju, nebyla by rezerva na škodu:D Khu: tak to nás těší, účel splněn;) )

[Aubrey]

*skutečně neuhne ani o píď, z krku se mu vyrazí bolestný výkřik a s hrůzou sleduje, jak mu stříbro putuje oběhem a prokousává tkáň...zůstane klečet, pahýly chová v náručí*

[Jean-Claude]

*ani to s ním nehne, Aubreyho bolestné sténání naprosto ignoruje, pomůže Jasonovi vstát a znovu se podívá ne Beccy* Myslím, že krvi bylo učiněno za dost. Ale není to jen o zranění, ale o strachu, který může být v mnohém horší, než jakákoliv rána, nemám pravdu?*na okamžik střelí pohledem po Aubreym, který v předtuše zvedne hlavu*Chci, aby všichni, kteří tady jsou a jsou pod mou ochranou si byli jisti, že jsou v bezpečí nebo aspon ne bezmocní. Jestli se ještě někdy Aubrey přiblíží k tobě nebo někomu z tvých blízkých a zkřiví jim na hlavě jediný vlas, přeji si, abys ho ani ty, ani nikdo z lidí nehledal..*na okamžik se podívá na vyjukaného Jasona* nemá cenu přijít o někoho dalšího...přijď za mnou a já se...*malinko se pousměje ale veselého na tom není vůbec nic* těsně před úsvitem podřeknu, kde Aubrey je..kde přes den spí. *pohlédne jí pevně do očí* a večer zapomenu, že mi některý z upírů chybí. Že nějaký Aubrey kdy existoval. Rozumíme si? *to poslední spíš patří Aubreymu, který je bílý jako papír a malinko vrtí hlavou*

[Rebecca Altamirano]

Ano, to je pravda. Souhlasí tiše. Pozorně ho poslouchá a ani ona nedokáže ovládnout lehce překvapený výraz. Ano, myslím, že to je nejlepší řešení. Kdyby ho omylem neprobudily, nikomu dalšímu se nemuselo nic stát. Podívá se na Jasona. Stačilo abych dorazila jen o chvíli později...Potřese hlavou, jako chtěla tu představu vypudit z mysli. Omlouvám se, Jasone, že jsem tě tu nechala samotného. A že jsem málem přišla pozdě. Pak se nepatrně pousměje a v očích se objeví něco z té staré hodné Beccy. A promiň, že jsem nepřišla v kůži a v podpatcích. Uculí se a v očích ji zajiskří. Naráží na "produktivní" rozhovor v jeho pokoji. Zdá se jí, jakoby to bylo před sto lety.

[Jason]

*koukne po ní a musí se uculit, tentokrát se mu to vyvede líp* to je v pohodě..přišla jsi...*zamrká na ni* a tu kůži můžeš ještě napravit...*pak zachytí J-C výraz a trochu prosebně na něj mrkne*

[Jean-Claude]

*přikývne tedy, že útok na Adama vyřešili aspon do doby, než budou vědět, jak na tom je...pak pohlédne na Jasona, poznámku o kůži vyslechne s mírně zvednutým obočím, ale neřeší to..když se střetne s modrýma očkama, jen nepatrně zavrtí hlavou, nakloní se a řekne tišeji, i když ho všichni v místnosti stejně slyší* je to nezbytné, ale nemusíš se na to dívat...*stiskne mu rameno a otočí se k Aubreymu, kterému věnuje veškerou pozornost* dovolil sis sáhnout na mého vlka...*přejde k němu blíž* na mého pomme de sang...víš, že to nemám rád...když mu někdo...*natáhne ruku dolů ke klečícímu Aubreymu a přejede mu prsty po tváři, přejede po lícní kosti k čelisti* ubližuje...*pohladí ho jemně po líci a Aubrey se mu vtiskne do dlaně...šílená smyčka někde v jeho mysli se zasekne a povolí, takže se vrátí k sobě...na okamžik zavře oči a zakloní hlavu, když mu J-C přejede klouby prstů po hrdle. Pak je bleskově otevře, když vyšší znovu promluví* už to nikdy..nedělej...*zní to skoro jako povzdechnutí a Aubremy se v očích zalesknou slzy, těsně předtím než mu J-C zatne prsty do hrdla a trhne...v ruce mu zůstane celá přední část Aubreyho hrdla, který jde k zemi. Rozevře prsty a maso s odporným mlasknutím dopadne na podlahu do kaluže krve...*

*zároveň s tím zapadne slunce za obzor a upírci začnou vyskakovat z rakviček jako houby po dešti, jak si je J-C zkontroluje, jestli jsou všichni tam, kde měli být a někdo něco nevyvádí...jako modrý výstražný maják všem ve Slastech práve probuzeným, problikne varovný obrázek Aubreyho, pokud by někdo další měl podobné choutky.*

[Aubrey]

*a Aubrey se tam mezitím svíjí na podlaze, neschopný se nadechnout...krev mu prýští z rozervaného hrdla, které si nemá čím držet a očima plnýma bolesti sleduje J-c, který si odstoupí, aby mu nenateklo do bot, odněkud vytáhne kapesník, čistí si prsty od krve a vyčkává*

[Jason]

*v kritickém okamžiku radši stiskne víčka pevně k sobě a otřese se při tom zvuku masa...ale jinak se tváří, že Aubreyho na zemi vůbec nevidí..*

[Rebecca Altamirano]

Vytuší, že tohle bude ještě o level výš a tiše přejde k Jasonovi. Vezme jeho ruku do své a jemně, povzbudivě ji stiskne. Sama se nepřestane dívat, rty pevně stisknuté, v očích tvrdý lesk.