(lách, kdy si potykali?:D)
+cítí na sobě jeho pohled a silou vůle odolá tomu, aby se na něj podívala. Tu radost mu neudělá, aby vyčetl z jejích očí nejistotu+ Ano +špitne na ten hrob+ Ale měla jsem to očekávat v tomto prostředí. Tedy... počítala jsem s tím... přesto je to... tísnivé +obejme se pažemi, jako by jí bylo chladno+ Jsem zvyklá, že je kolem mě pořád hlučno a veselo. Ale to bude tady brzy taky... že? +koukne po něm tázavě+ Ehm... co by mohlo z tohoto hrobového ticha uniknout až ven? +zeptá se opatrně a hlavou jí bleskne pár možností, až jí z toho lehce zamrazí+ O čem se můžou upíři mezi sebou hádat? +pousměje se a tvář se jí rozjasní při představě upírů, hašteřících se o lepší rakev. Poznamenat, že i upír je jen člověk by bylo krajně nevhodné+ Díky za upozornění, pokusím se na ně psychicky připravit +zasměje se, ale i přes poněkud vynucený úsměv je na ni poznat, že v ní vítězí zvědavost nad strachem. Vejde za ním do místnosti, našlapuje ostražitě jako lvice na lovu, netuší, co ji tady čeká. Jak zahlédne skupinku osob, které zná z vystoupení, mávne k nim rukou. Klouže zrakem z jednoho na druhého a dává si dobrý pozor, aby nezavadila o jejich přímý pohled. Cítí, jak se jí z té nadmíry energie v místnosti otírá o kůži neviditelné něco, co nedokáže popsat. Pociťuje to celou dobu, co je v blízkosti Jeana-Claudea, teď je to ale daleko intenzivnější. Trochu nejistě přistoupí k Robertovi, který je jí z nich tak nějak nejvíc sympatický a podá mu ruku+ Dobrý večer. Já jsem Styx +považuje za slušné se představit, když přijde někam mezi „lidi“+ Jsem moc ráda, že vás poznávám osobně +usměje se a pak podá ruku i Therese. Nakonec přejde k Aubreymu a při seznamování sklání hlavu na prsa a sleduje špičky jeho bot, výš zvednout hlavu se neodváží. Pak přijme místo, které jí Jean-Claude nabídne a neubrání se úsměvu, jak si Nejvyšší potrpí na kázeň svých podřízených+ Máte silnou autoritu, to se jen tak nevidí +pokývá uznale hlavou+