Hlavní salon - podium

[Margarit Black]

*nestačí se nadechovat a vydechovat, při té rychlé změti pocitů, moci a úžasné atmosféře...trnula při Aubreyho vystupování, byl výborný, instinktivně natáhla ruku k Philipovi, jako by potřebovala ochranu...kohokoliv, na jehož hřbet ruky si položila tu svou, ale teď opět trne a čeká, co se vyklube z těch dvou...Beccy: i ty jedna potfůrko:))*

[Styx]

+upřeně sleduje Ashera a jeho proměnu z nadpozemsky krásného muže, necítí ovšem žádný odpor k jeho skutečné podobě, jeho jizvy jí nenahánějí strach, neděsí se jich, ani se od nich neodvrací, pozoruje ho dál přimhouřenýma očima, vidí ho svým vnitřním zrakem a pro ni je dokonale krásný+

[Jean-Claude]

*když spatří kladnou odpověď, kterou vysloví i Asher, nepatrně si povzdechne se* dobrá, je-li to vaše přání...jako upíři máme schopnost regenerace...zhojíme veškérá zranění tak, jako by ani nebyla*skoro ledabyle si rozepíná knoflíčky u košile*...s vyjímkou těch které nám způsobí svaté předměty a svěcená voda...* volnou rukou přejede po zjizvené části Asherova trupu....během jeho řeči se pomalu ztrácí jeho moc mezi diváky, jakoby vsakovala do koberce...jak stahuje své působení ze všech v sále...trochu to působí jako když zajde slunce...přestože iluze vyprchávají, je stále krásný, tvář jemnou a přesto mužnou stejně jako tělo...dorozepne košili a rozhalená látka nemilosrdně odhalí hlubokou spáleninu ve tvaru kříže těsně nad srdcem...* proto ten zákaz u vchodu.*odmlčí se*.není to však to jediné...*shodí z ramenou košili z jinak hladké a jemné kůže, která zratila svou mramorovost a jas..je díky tomu mnohem lidštější, živější a o to bolestně víc hezký..přirozenějším způsobem*

ale také zranění a jizvy, které utržíme ještě za lidského života zůstávají ...* natočí profil k Asherovi a tiše obyčejným hlasem bez triků řekne* jen proto, že jsi mě požádal zrovna ty...mon Chardonneret...*přehodí svou rudou košili přes Asherovu černou a přitom se natočí zády k divákům...nemilosrdné reflektory dají vyniknout sérii dlouhých bílých jizev po bičování, které se táhnou přes celou partii zad*

tak tady mě máte...jeden bývalý francouzský otloukánek vysoké šlechty * otočí se kolem své osy a zadívá se do sálu, bez iluzí, krásný, lidský a přesto poznamenaný, až to svírá srdce...pak posbírá svou moc..vstoupí do ní a s tím i do své "role" Vládce...jen oči prozrazují, že to všechno nebyl žert nebo iluze, ale naprostá skutečnost....nechá svou košili Asherovi a ustoupí do stínu*

[Styx]

+pozorně sleduje, jak se J-C. postupně odhaluje před diváky, zamrazí ji ze znamení kříže, vypáleného hluboko do kůže a sevře se jí srdce při pohledu na dlouhé jizvy po bičích, tušila, že uvidí něco podobného, na druhou stranu čekala něco mnohem horšího, takže ji to nevyvede z rovnováhy+

[Asher]

(huh, do hajzlu, to zas budou sny:P:) )

Tiše ho pozoruje, tvář netečnou, ale v očích mu zračí všechny pocity a city. Když se Jean-Claude dotkne jeho jizev, viditelně se zachvěje a přivře oči. Nakloní se k němu blíž a zašeptá jen pro něj. Věděl jsem, že mi tu malou výzvu neodmítneš. Promne v prstech látku jeho košile a přiloží si ji k nezjizvené tváři. Pak ze sebe jedním ladným pohybem stáhne svou košili a postaví se vedle Jean-Clauda. Jsou jako slunce a měsíc, jako jing a jang. Když se Jean-Claude stáhne do stínu, přistoupí k okraji podia. Dnes jste měli možnost vidět skutečnost...Někdo si možná může začít myslet, že jsme jen lidé...Ale nezapoměňte...Kolem něj se znovu vzedme jeho moc a prolétne místností jako přílivová vlna, která všechno bez smilování smete. Zároveň upustí svou košili mezi stolky u kraje podia, Jean-Claudovu si tiskne na srdce, a než stačí jeho košile dopadnout na zem, zmizí jako pára nad hrncem a místností se nese jen jeho hlas....že to tak zdaleka není... Jeho slova doznívají v ozvěně a světla pohasnou.

[Manori]

*sedí, v očích slzy...ví, kolik J-C stálo se předvést....zároveň prostě musí obdivovat, jak se ti dva doplňují, jak dvě části skládačky a když představení skončí, tak jen zírá, stejně jako většina lidí v sále...*

(jj, to jo:p...tak..a opět nám padající sníh vlítnul až skoro do kuchyně spolu se sklem...)

[Neferet]

+když J-C začne stahovat svojí energii, může zase volněji dýchat a pomalu se uklnidní, sleduje jeho pohaby, to co říká o tom jak je zranit, pro ni není neznámé a proto pohled na kříž s ní nic nudělá, ale když se otočí trochu jí zamrazí a musí si přiznat, že mají pravdu, že lidé jsou někdy horší než oni a docela chápa, proč to dělají, sleduje ty tva a hlavou se jí honí různé vzpomínky, když dozní Asherova slova a světla zhasnou, přes stisknuté zuby nasaje vzduch a pomalu začne tleskat+

[fatamorgana]

už nějakou dobu má chuť vstát a odejít. setrvá ale, aby se dozvěděla, jak vše skončí. mohutně jí otřásá pocit, který by se dal shrnout jako: lidé. krutí, hloupí a nepoučitelní lidé. a je jí z toho hrozně, hrozně smutno. pomyslí si - co jsem čekala, že najdu? vždyť to mají vlastně napsáno na čele... a schová si obličej do dlaní.

[Manori]

*rozdýchává to a přidá se k potlesku* tak..a teď aby mě někdo asi oddnes..*vydechne a rozhlíží se po sále*

[Neferet]

+všimne si Faty a otočí se k ní+ Jste v pořádku? +zeptá se, trochu se obává, aby se tam nesložila+ Nechete si dát něco ostřejšího?