Hlavní salon - podium

[Wenai Lafayette]

+předkloní se a s napětím to pozoruje, skoro nedýchá+

[Phillip]

*z temnot se mu povede dostat ke světlu, pokračuje po chodníku až dojde ke dveřím...

...je zřetelné, že se muži ulevilo, je z něj cítit i patrná nedočkavost a vzrušení z dalšího...nebezpečí, které ho obklopovalo před chvílí se zdá být pouhým snem...z domu je slyšet smích, hudbu...ochranka u dveří se vyloupne ze stínu a není jí nikdo jiný než upír Buzz, který každého vítá u vchodu do Slastí....muž kývne, Buzze evidentně zná a vejde dovnitř...obraz se rázem změní a diváky obklopí veselí a hluk soukromé párty...zábava je v plném proudu, v záblesku světel je možná zahlédnout známé tváře, jako je třeba Theresa, držící si u sebe jednu ze spoře oděných, která se se zájmem zadívá na nově příchozího, když ho pozná, úsměv na tváři se jí rozšíří a odhalí tesáky...tu a tam se ozývají pozdravné výkřiky, ale nikoho skutečně vidět moc není, jak je iluze na krajích zamlžená*

*Muž se nenechá pobízet a odloží kabát, který sklouzne z podia do publika. Do něj se také otočí muž čelem a ve svém oblíbeném síťovaném tričku před nimi stojí s milým úsměvem na tváři Phillip...dá se do tance a díky iluzi párty za sebou má vlastně dvě publika...skutečné před sebou a iluzivní, svým způsobem zrcadlové ale zároveň pokřivené, za sebou*

[André Bourson]

Mem: "To nic," uklidní ji. "Soustřeďte se na vystoupení." Sám se ale pořád nenápadně rozhlíží, má to prostě v krvi, tu nedůvěru k neznámému.

[Phillip]

*jak pokračuje v tanci a dostane se i divákům blíž na kraji podia, je zřejmé, že je na něm něco divného...dnes večer nemá na sobě Phillip ani stopy po svých jizvách...jeho tělo se zdá být netknuté...na dámy vepředu hází úsměvy a i když příjde blíž, jeho kůže je stále na pohled perfektní*

[Neferet]

+bedlivě sleduje, co se před ní odehrává, i když si vše snaží držet dál od sebe, aby měla nad sebou větší kontrolu, svým způsobem si to začíná užívat, přivře mírně oči, když se objeví světla a večírek a nakonec se zaměří na Phillipa+

[Styx]

+když se ze tmy vynoří Phillip, spočine na něm lačným pohledem a zcela ji uchvátí jeho tanec, sleduje jeho pohyby a když se dostane k ní blíž, postřehne, že nemá jedinou jizvu, očekává, že se v příštích okamžicích dozví, proč. Zvědavě ho dál pozoruje zpod přivřených víček+

[Phillip]

*ale ani iluzivní publikum za ním nezůstává chladné a šíří se směrem k Phillipovi. Z obrazu "večírku závisláků na upířím kousnutí" se line touha a chtíč po krvi, pomalu ale plíživě Phillipa obklopuje...ten si z nich ale nic nedělá, zdá se, že ví, o co jde a tak když se ze zamlženého obrazu natáhne bledá dlaň a stáhne ho blíž k sobě, nebrání se...v světle reflektorů se něco zaleskne a Phillipem, stejně jako mezi diváky proběhne vlna energie smíšená se slastným pocitem a vzrušením, kterou cítí Phillip, až po horkost a životní sílu, která se šíří od jednoho z upírů z iluze...Několikery ruce se snaží ukořistit Phillipa pro sebe, záblesky se opakují a s ním se i napětí stupňuje... nakonec světla úplně pohasnou, jen je slyšet Phillipovo splašeně tlukoucí srdce..*

*ve sklenicích s čirou vodou se objeví první kapky krve..*

[Lanevra]

°Překvapí jí že Phillip nevypadá jako po ztoku hejna upírů, ale neřekne na to nic. Kapku krve ve sklence pozuruje z jasnými obavami a opět si zkontroluje únikoví východ. Ale tak jako tak se jí vlastně vystoupení líbí.°

[Memory]

Zaujato sleduje vystúpenie, takmer ani nedýcha. Spamätá sa až, keď sa v pohári objaví krv, inštinktívne sa odtiahne čo najďalej. Oči však nespúšťa z pódia. Chĺpky vzadu na krku sa jej postavia do pozoru a ona dychtivo načúva Philipovmu splašenému tlkotu srdca.

[Rebecca Altamirano]

Tiše stojí v přítmí na straně podia, kabát si odložila v zákulisí, aby jí případně nic nebránilo v tasení zbraně. Zároveň i na ni, ale působí atmosféra vystoupení, smysly má vybičované na maximum. Naprosto neuvědomělým pohybem se dotkne zbraně, jakoby se chtěla ujistit, že tam je. Napjatě Phillipa pozoruje.