Bar - balkon

[Rebecca Altamirano]

Ano jsme tady poprvé a určitě ne naposled. A mě tu budeš potkávat víc než často. Pohlédne na něj, v očích jí blýskne a lehce se usměje. A myslím, že i Meg se sem bude vracet velmi ráda. Pousměje se.

[Phillip]

no joo, vlastně, slyšel jsem vzadu mezi kolegy, něco o nové posile...J-C si umí vybírat lidi..*uznale se usměje*

a věrné hosty zbožňuju, líp se mi pak vystupuje...*zazubí se*

[Rebecca Altamirano]

To máš pravdu, umí. Významně ho sjede pohledem a pousměje se. Jak dlouho už tady pracuješ? Se zájmem.

[Margarit Black]

(já nikdy nevím, kdy tu jste...furt tady strkám nos, pak tu hoďku nejsem a už se tu rozjede debata:))

Jsem tu poprvé, ale rozhodně né naposled *stihne ještě říct, usměje se, usrkává svou vodečku a poslouchá jejich debatu*

[Phillip]

Beccy: no, už to nějakých pár let bude....*usměje se* nic mi tady nechybí, tak proč hledat něco jiného...

(já jsem tu několikrát denně, většinou čekám, jestli se vyjádří všichni a když ne, no tak pokračuju:) )

Meg: no výborně...*mrkne na ni* sice se různě střídáme, ale všichni tady jsou dobří...

[Rebecca Altamirano]

Zkoumavě se na něj zadívá. Nemáš někdy strach o svůj pěknej krček? Zeptá se náhle. Myslím tím, že když je do tebe upír zakousnutý, nemůžeš dělat nic a kdyby se rozhodl, že tě vycucne jak pavouk mouchu, neubráníš se, ani kdyby jsi stokrát chtěl. Odlmčí se. Nevím jestli jsi tak odvážný, pošetilý a nebo je ti to jedno. Pozoruje ho a myslí na desítky obětí, které upíři potrhali, jakoby to byli jen kusy masa. A napadne ji, že jeho by takhle rozhodně najít nechtěla.

(kruci, když si vzpomenu, co mu ten hajzl Aubrey provedl...:-/)

[Phillip]

Strach je tak trochu i součástí toho všeho...nic se tomu pocitu nevyrovná...*zalesknou se mu oči* na druhou stranu, máš pravdu v tom, že bych nemohl udělat nic...ale co bych jinak dělal? Nic jiného neumím...a dokud jsem tady pod J-C ochranou..*pokrčí rameny a napije se*

(jj:( a to si vem, že ho tady teď mááme, takže bude občas husto:) )

[Rebecca Altamirano]

Pousměje se jeho výrazu. Tomu rozumím, podobné pocitý mívám taky. Akorát je to pocit moci. Blýskne jí v očích a pousměje se.

Ale no tak, myslím, že kdyby jsi chtěl, mohl by jsi dělat něco jinýho. Minimálně míň nebezpečnýho. Nakloní se blíž k němu a zadívá se mu do očí. Jenže to by už nebyla taková zábava, že? Řekne tichým hlasem a schválně nechá matně blýsknout své špičáky. Pak se narovná a také upije ze své sklenky. Máš ale pravdu v tom, že pokud je tu Jean-Claude, jsi v bezpečí. Nebo aspoň v tom nebezpečnějším bezpečí, v jakým můžeš být s Vyšším upírem. Uculí se.


(nj všimla jsem si ho, blonďáčka.... asi bude někdy trochu horko no:))

[Margarit Black]

(nepřipomínat...jsem u toho řvala jak želva:'( horko ať je, to aspoň nebude nuda, ale mrtvolu už prosím z Philipka ne-e)

Strach je pocit, který ti říká, že nejsi nesmrtelný a ve mně vzbuzuje pud sebezáchovy, jinak se mu nedokážu postavit *připustí, otočí se na štokrli a prohlíží si zdejší osazenstvo, v ruce samozřejmě vodečku*

[Phillip]

Beccy: no, to uu by nebylo ono..*uculí se a polkne, když se k němu nakloní a sleduje ji se zatajeným dechem* jo, bezpečí je tady pojem relativní, ale dokud J-C nenaštveš, nebo co hůř, nepodrazíš, tak je snad jediný upír, který tedy nemá tak trochu o kolekčo víc..*poslední jen šeptne*

Meg: a o tom to je...probouzí to ve mně pocit, že ještě žiju...člověk si pak víc uvědomuje určité věci a raduje se z každé drobnosti dokud může...*vysvětluje* jistě, někdy se to zvrhne, ale to už je riziko povolání..doslova..*uculí se, zatočí prázdnou skleničkou na baru a v tu ránu je tam číšník, dolije mu a donese taky něco na zub k tomu pití - pro lidi:), Beccy holt donese speciálního zvláštního panáčka s nějakým exotickým kořením*

(neee, si ho pracně najdu, registruju a pak bych ho nechala vycucnout, to tak :p)