Putyka

[Okolí]

+raněný sedí na lavici a vypadá pěkně naštvaně, jeho naštvanost ovšem okamžitě zmizí, když ucítí whisky, jak pije, tak ani nevnímá, že mu Becca něco dělá s rukou+ Děkuju. +řekne jí pak rozjařeně+
+vyslanec se na ni usměje a taky jí hladí přímo do očí, střepinu už schoval+
Naprosto v cajku. Jmenuju se Frederik Jane a sem vod krysomluvčích, náčelník klanu, dybyste něco potřebovala. +a jde si sednout ke svému stolu+

[Rebecca Altamirano]

Není zač. Usměje se na již vyléčeného a zjevně spokojeného. Já jsem Rebecca Altamirano, upírka. Blýskne v úsměvu zoubky. Díky, budu si to pamatovat. Kývne vážně, že bere na vědomí a když si zas sedne, pohlédne na Arese a pozvedne obočí. Tak situace zachráněna... Pousměje se. Chceš tedy jít?

[Ares]

Odlepí se od stěny a přistoupí k ní. Příliš mrháš energií na takové… lidi. Pokroutí hlavou. Pokud tu chceš zůstat, zůstanu s tebou. Koukne jí do očí, v těch jeho je něco zvláštního…jakoby vzpomínka z dávné minulosti, pak ale mrkne a je to pryč. Sedne si vedle ní. Další flaška půjde na mě, když ses rozhodla pozvat celý pajzl. Zdá se, že dobrá nálada, kterou měl ještě před chvílí, se kamsi vytratila.

[Rebecca Altamirano]

Sedne si a hodí nohu přes nohu. Ohlédne se krátce přes rameno na uklidněný lokál, pak zpátky na něj. Vidíš, já to vidím naopak...právě jsem si spoustu energie ušetřila. Navíc...život mě naučil, že nikdy nevíš, kdy právě takové lidi, můžeš potřebovat... podsvětí patří jim a bez jejich pomoci se často nehneš z místa. Když hledáš a lovíš to co já... Zadívá se na něj a opře se loktem o stůl. Copak pokazilo tvou dobrou náladu? Zeptá se po chvíli tiše a pozoruje ho s nečitelným výrazem ve tváři.

[Ares]

Jak myslíš. Pokrčí rameny. Já nikdy žádné lidi nepotřeboval. Když jsem něco chtěl, nebyl nikdy problém k tomu někoho donutit. Zjevně si pořád nezvykl na ten polosmrtelnícký život. Mou dobrou náladu? Já ji mám snad pokaženou? Nadzvedne jedno obočí, ale pak se odvrátí, aby jí nemusel koukat do očí…ještě by to z nich mohla vyčíst. To, že snad žárlí…radši by si nechal useknout ruku, než by to měl přiznat. Zavolá na barmana a objedná jim další láhev whisky a dvě sklenice. Hned to taky zaplatí. Pověz mi něco o svém domě? řekne náhle, když se k ní opět otočí a nalije jim oběma pořádnou dávku whisky.

[Rebecca Altamirano]

No to se vůbec nedivím, být bohyně, jsou mi ostatní taky těžce u mé ctěné zadnice. Zasměje se. No já nevím, ale přišlo mi to tak... Pokrčí rameny, jako že jí to může být vlastně jedno. Vezme si skleničku a zamíchá zlatavou tekutinou. Pak překvapeně vzhlédne, když tak náhle změní téma. Můj dům? No...je velký...možná až příliš velký, na to že se tam vyskytuju dost sporadicky. Ale když jsme tenkrát s Lestatem vybírali náš nový dům, líbil se mu...a přiznávám, že mě taky. Je na severu Irska, pravé staré středověké sídlo, na útesu nad mořem. Pousměje se trochu. Počasí je tam hrozný, ale je to nádherný místo. Pohlédne na něj s úsměvem.

[Ares]

Musí se taky zasmát a hned se zdá být o něco uvolněnější. Líbí se mi tvůj slovník. Ušklíbne se pobaveně. Středověké sídlo? zopakuje zamyšleně, jak si to představuje. Ale jo, umím si to celkem dobře představit. Proč tam tedy trávíš tak málo času, když to tam zjevně máš tak ráda? pohlédne jí do očí.

[Rebecca Altamirano]

Ráda to tam mám to jo, ale jednak tam na mě padá příliš mnoho starých vzpomínek a jednak...být sama v tak obrovském baráku? Zakroutí hlavou. Ani náhodou, zbláznila bych se tam. Zakroutí hlavou a napije se. A co ty? Máš nějaká....oblíbená místa? Podívá se na něj se zájmem.

[Ares]

Nechtěla sis třeba pořídit něco menšího? upije si ze své sklenice. Já...? chvíli přemýšlí. No kdysi snad, ale ta místa už povětšinou neexistují. A já neměl důvod si hledat další oblíbená místa. Pokroutí hlavou. Chci se ti omluvit. řekne náhle, je na něm vidět, že ho to štve. Kdyby to záleželo na mě, už by tahle hospoda nejspíš ležela popelem. Nikdy jsem nebyl dobrý diplomat. Trochu se ušklíbne, především proto, že vždy dělal pravý opak.

[Rebecca Altamirano]

Vlastně něco menšího mám...takovou...chatu. Ve Finsku. Uculí se, prtože chata možná není ten pravý výraz. Ale ráda ji tak nazývá. Čas od času se tam otočím, skvěle se tam relaxuje. Ale vlastně poslední dobou pendluju pořád jen mezi Slastmi a Guns. Občas nějaký večírek, na který se přichystám právě na chatě... Pokrčí rameny. Takže vlastně mám přesně to, co potřebuju. Usměje se. Ale prosím tě...to nestojí za to. Mávne rukou. Důležitý je, že nelehla a všechno je ok? A dokonce mám nový známý. Uculí se pobaveně. Není nutný, abys byl diplomat. Stačí, že jsem já. Zamrká na něj pobaveně.