Putyka

[Dorian]

(malinko nestíham, odpíšem ti, keď sa vrátim, dobre , pa)

[Dorian]

Jsem si jist, že velice dobře víte, co jsem tím myslel. +usměje se se zajiskřením v očích.+ Předci byste mě nechtěla takhle chytnout do pasti. +zasměje se nespouštějíc z ní oči, plně si vědom toho, že právě tohle byl její záměr.+
To snad ne?! +opět zazní jeho zvučný, veselý smích.+ Slyšel jsem totiž takový názor, že příliš feromonů ženám smrdí. Ono to bude asi jako se vším... všeho moc škodí. +nepřestává se usmívat. Zjevně se dnes velice dobře baví a možná je to i tím množstvím alkoholu, co dnes už popili.+ Opravdu? +ušklíbne se.+ Já bych právě řekl, že jsou to většinou ženy, které lámou srdce mužům. +vyhlásí a čeká na její reakci.+
Řekl jsem předci, že v takovou lásku nevěřím. +pokroutí po chvilce hlavou.+ Tudíž si opravdu myslím, že milovat tak, jak vy říkáte... tedy aspoň déle než několik měsíců, nejsem schopen. +potvrdí a odklepne popel do popelníku.
Usměje se spokojeným, sebevědomým úsměvem, když se mu podaří vyvést Styx z rovnováhy. A ten úsměv nezmizí, ani když Styx svou sebejistotu získá zpátky. Opět se k ní nakloní, ale ne už tak důvěrně.+ Ano, já na to pomyslel. +přizná bez mihnutí oka, jenom mu v něm problesknou pobavené, možná i trochu chtivé plamínky, ale jenom na chvilku, dokud své pocity opět dostane pod kontrolu.+ To záleží na situaci a konkrétní osobě. +připálí jí cigaretu.+ Jsou ženy, které jakoby byly zrozeny k tomu, aby muže ovládly a naopak jsou i takové, které touží po silném, sebejistém muži, po ochránci. Já osobně dávám přednost tomu druhému typu žen. Nemám důvod vám lhát, líbí se mi, když dokážu ženu dostat do rozpaků. +usměje se zcela nevinně, ale je zřejmé, že naráží na tu chvilkovou Styxinu indispozici a velice ho to těší.+ A copak to vlastně děláte? +nedá mu, nezeptat se.+ Omlouvám se. +najednou tiše řekne.+ Nechtěl jsem vás urazit, musím se ale přiznat, když dojde na řeči o minulosti, bývám poněkud přecitlivělý. Musím totiž pak myslet na události, které jsou pro mě velice.... bolestivé. +přizná po chvilce a sklopí zrak.
Opět se rozesměje, v tom smíchu je ale něco trpkého.+ Elixír mládí? +pokroutí hlavou.+ Ne, Styx, věřte mi, takovou cenu byste nechtěla zaplatit. Já bych vám to rozhodně nedoporučoval. Ale máte pravdu, můj věk neodpovídá mému vzhledu. Víc vám k tomu ale říct nemohu. Snad mě pochopíte. +na chvíli se na ni zkoumavě zahledí a pak mu v očích blýsknou nezbedné plamínky.+ Já vám ale neslíbil, že vám to prozradím. +chvíli ji ještě natahuje, pak ale pokračuje už vážněji.+ Myslím si, že na své okolí se snažíte působit jako nezávislá, silná žena, která nepotřebuje ničí pomoc a se vším si dokáže poradit sama. Může to tak i být, no jsem přesvědčen, že to není to, co v životě hledáte. Toužíte po někom dostatečně silném, aby vám pomohl prodírat se životem, který dokáže být mnohokrát velice krutý. Máte svá tajemství, ale člověku, který by měl stát po vašem boku, byste chtěla říct všechno, co vás trápí a on by vás měl bezpodmínečně pochopit a podpořit. Říkáte, že umíte naslouchat a ráda lidi odhadujete. Proto si myslím, že velice ráda sbíráte informace o lidech ve vašem okolí, odhadujete jejich touhy, neřesti, názory. Ne kvůli manipulacím, ale abyste věděla, co od nich můžete čekat, jestli jim můžete důvěřovat, aby nezranili vaši i když navenek silnou, ale přesto velice křehkou a zranitelnou duši. +dořekne a nespouští z ní oči.+ Mám pravdu? +zeptá se tiše.+

[Styx]

( lách, každý další příspěvek je delší než ten předchozí. Kde jsou jejich hranice? Jdu sepsat odpověď, chvíli mi to potrvá )

[Styx]

+tajemně se usměje a potvrdí tím, že skutečně pochopila, co tím myslel, jen si s ním trochu hrála+ Rád svádíte ženy k hříchu? +oplatí mu jeho drzý návrh drzou otázkou a nakloní se k němu, hledíc mu do jeho planoucích očí+ Není to ale spíše práce pro ďábla... rozsévat po světě neřest a svádět lidi, aby propadli hříchu? +zasměje se zvonivě a dopije zbytek drinku+ Myslím, že s těmi srdci to bude asi spravedlivě vzájemné. Nemáme si co vyčítat +vyfoukne dým a zahalí se do cigaretového kouře jako do průhledného závoje a podívá se na něj přimhouřenýma očima+ Povedlo se už nějaké ženě zlomit to vaše srdce? ...To by i vysvětlovalo, proč nejste schopný opravdové lásky. Docela mi je vás líto, že přicházíte o něco tak krásného +opět jemně zrůžoví, když se Dorian bez rozpaků přizná, že myslel na sex s ní, tomu nedokáže zabránit, ale své emoce ovládá podstatně lépe, než před chvílí, takže už nevypadá jako nepolíbená panna, ale jako pravá hříšnice, kterou jen tak něco nevyvede z míry. Rozhodne se dát mu malé ponaučení za jeho chlípné myšlenky+ Opravdu..? Tak to mi určitě rád prozradíte, na co konkrétního jste u toho myslel... to abych věděla, co mohu od vás očekávat +hledí mu nestydatě do očí a je sama zvědavá, jestli se Dorian odváží prozradit své fantazie. V koutku duše doufá v to, že tohle bude i na něj příliš velké sousto, protože momentálně vůbec netuší, jak by reagovala, kdyby se rozpovídal+ Ano, už jsem si všimla, že umíte vyvést ženy z rovnováhy... asi si rád vychutnáváte moc nad nimi +podruhé už se mu to nepovede tak lehce+ Moje práce je tak trochu... utajená, takže vám o ní bohužel nemůžu říct víc, než že je tak trochu nebezpečná. Ale když už jsme u toho, prozraďte mi, co děláte vy? +hned toho využije+ Jistě, zcela to chápu... nechci odhalovat tajemství vaší minulosti, ani vyzvídat... i když pokaždé naznačujete, jako by se vám stalo něco velice závažného. Kdo by pak nebyl zvědavý? +culí se+ Pokud budete mít někdy potřebu vyzpovídat se, klidně za mnou přijďte +nenuceně podotkne, jako že umí naslouchat lidem+ Tušila jsem to +uculí se vítězně, že odhadla tu věkovou nesrovnalost správně+ Nebojte, nebudu z vás tahat, kolik vám ve skutečnosti je. Na oplátku vám taky neprozradím svůj věk +usmívá se, jako by mu tajila bůhví co. Pak se zvědavě zaposlouchá do jeho rozboru své osobnosti. Mlčky ho pozoruje přimhouřenýma očima, občas s jemným údivem pozvedne obočí a na rtech jí celou dobu pohrává tajuplný úsměv+ Musím uznat, že v mnoha věcech jste se trefil, skoro jako byste mě znal +přikývne uznale a zasměje se+ To jsem tak průhledná? Přesto mě zajímá, jak jste přišel k tak jistým závěrům. Nic moc jsem vám na sebe neprozradila +schválně neřekne, v čem konkrétním se strefil, aby to neměl tak jednoduché+ Překvapujete a taky zajímáte mě čím dál víc. Jaké triumfy ještě máte v rukávu, abych s vámi tady ještě chvíli pobyla?

[Dorian]

+Při její otázce se jenom pousměje, neodvrací pohled ani o milimetr a oči mu planou, jakoby byl opravdu tím ďáblem.+ Říkala jste, že se nacházíme v zemi hříchů. +řekne tiše s úsměvem na rtech.+ Snad vás nemůže překvapit, že se o to pokouším. +ještě o něco ztiší hlas, že teď zní jako velice smyslný šepot.+ Ano, Styx, odhalila jste mě. Já jsem ďábel a pokouším se vás svézt na hřích. Necháte se svést? +zakončí tichou otázkou, úsměv mu z tváře nemizí a nepřestává jí hledět do očí, aby mu neunikl ani ten nejmenší záchvěv její duše. Ještě chvíli na ni hledí, tak se opět, sám se sebou spokojen, narovná a potáhne si labužnicky ze své cigarety.+ Co myslíte vy? Podle vás se to nějaké ženě povedlo? +zkouší ji. Zasměje se.+ Mě opravdu litovat nemusíte. Litujte chudé a nemocné. Já jsem nikdy nebil o nic ochuzen. A lásku jsem poznal.+ Přizná nakonec.+ Trvala krátce, ale díky ní jsem tam, kde jsem. +Ta červeň na její tváři mu neunikne, opět to však nijak nekomentuje, jenom se malinko pousměje.+ Opravdu chcete vědět odpověď. Beztak si se mnou jenom hrajete. +řekne s pobavením v hlase.+ Ale aby jste věděla, že i já rád hraji hry… +opět se k ní nakloní, aniž by Styx stihla uhnout a její ucho pohladí jeho horký dech, který dává tušit, jaké by to bylo, kdyby se ji dotýkaly jeho rty.+ … Myslel jsem… na vaši kůži. Jestli je tak jemná, jak na pohled vypadá, na vaši vůni, jestli je všude tak omamná jako tady…. +jeho horký dech jí přejede dolů po krku a opět vzhůru.+ ….do jaké míry se dokážete odevzdat muži a jaký je výraz vaší tváře, když se vašeho těla zmocní orgasmus…. Ano, Styx. Velice rád si vychutnávám moc. +zakončí a konečně se odtáhne. Odklepne cigaretu a pozoruje její tvář, jestli jeho slova na ni měla nějaký účinek.+ Nebezpečná práce se nehodí k někomu jako jste vy. +vyhlásí po krátké odmlce, když dohořelou cigaretu uhasí v popelníku.+ Já? Dalo by se říct, že si užívám života. +řekne s úsměvem.+
Jste velice průhledná. +přisvědčí bez rozpaků.+ Tak jako vy, já taky umím naslouchat. A člověk o sobě mnohdy toho prozradí hodně, aniž by si to uvědomoval. Jeho výraz, gesta, slova, které si ani neuvědomuje, že vyslovil…..+ Usměje se.+ Jak? +jeho úsměv se ještě rozšíří.+ Jenom jsem hádal. +vyhlásí, ale jeho uličnický výraz vypovídá, že nemluví pravdu.+
Já ale v rukávech nic nemám. +zasměje se, ale je mu jasné, jak o Styx myslela.+ Ale jsem rád, že jsem vás zaujal. Ne každý na vás asi udělá dojem, viďte?

[Styx]

+mírně zavrtí hlavou+ Nepřekvapuje mě, že se pokoušíte mě svádět, ostatně, je to od nepaměti typická mužská vlastnost... dobývat ženy +neuhýbá před jeho planoucím pohledem, už se tak trochu naučila čelit mu+ Spíše mě překvapuje to, jak jdete na to zhurta. Sedíme tady teprve chvíli a vás už napadají nemravné myšlenky. Vlastně už začínám chápat, proč se tak bráníte lásce. Proč se vázat k jedné jediné, když můžete mít všechny +baví se a proto ji jeho smyslný šepot zastihne nepřipravenou. Po zádech ji přeběhne příjemný mráz a trochu se ošije, aby to zakryla+ Dokážete mluvit docela sugestivně, že bych i uvěřila tomu, že jste ďábel. Co jste vlastně zač.. člověk nebo skutečný ďábel? +zahledí se mu upřeně do očí, jakoby v nich hledala důkaz jeho pekelného původu+ Myslím, že nepovedlo. Nedokážu to vysvětlit, ale připadá mi, že si se ženami jenom zahráváte. Proto si myslím, že vás žádná nikdy neokouzlila natolik, abyste ztratil hlavu. Mám pravdu? +pozvedne zvědavě obočí+ Proč myslíte, že se pro mne nehodí nebezpečná práce? Říkala jsem vám přece na začátku, že nejsem zdaleka takové neviňátko, jak možná vypadám +pousměje se+ Ano, je to přesně tak. Mne opravdu jen tak někdo nezaujme napoprvé. Sama tak docela nechápu, čím se to povedlo vám +prohlédne si ho zkoumavým pohledem+ Myslíte si, že si s vámi hraju...? Copak vy neděláte to samé se mnou? +nestihne to ani dopovědět a rázem jí poskytne skutečný důkaz pravdivosti jejích slov, když se k ní přiblíží na vzdálenost, která už ani zdaleka nesplňuje bezpečnou zónu. Když ji ovane jeho horký dech a ona opět ucítí tu omamnou kolínskou, mimoděk přivře oči a v břiše se jí roztřepetají motýlí křídla. Poslouchá ho, snad i proti své vůli, ale která žena by tohle neposlouchala ráda a přestože se tomu brání, představuje si jeho fantazie, které jí tak sugestivně popisuje, jako kdyby se skutečně děly. V jednu chvíli dokonce jakoby cítila na krku skutečný polibek, přestože se jí ani nedotkne a zachvěje se, když se jeho horký dech roztříští o její kůži. Na krátký okamžik si musí přiznat, jak moc ji tohle jeho svádění vzrušuje a omámeně si uvědomuje, že touží po tom, aby ji ovládnul, aby byla zcela v jeho moci. Jeho snaha by nejspíš nebyla marná, ovšem za předpokladu, kdyby byla sama. Což není. Překoná v sobě touhu, která ji přirozeně v této situaci ovládla a otevře oči, aby zaplašila hříšné myšlenky. Vezme si skleničku, kterou teď docela nutně potřebuje, ale když zjistí, že je prázdná, odloží ji a pokusí se pár slovy shrnout jednoznačnou odpověď+ To je jen pro vyvolené oči, hledět mi do tváře, když mnou zmítá orgasmus, pane +mluví tak klidně, jak jen to v této situaci jde. Dojde k závěru, že nastal pravý okamžik k tomu, aby ukončila tento čím dál intimnější rozhovor, dřív, než se slova promění ve skutky+ Omlouvám se, budu už muset jít... je pozdě. Snad se ještě někdy setkáme +věnuje mu poslední skromný úsměv, hodí barmanovi na stůl pár mincí a než se Dorian vůbec vzpamatuje, zmizí do noci+

[Kain]

+Pod rouškou tmy vejde do hospody, tvář zahalená kápi. Spěšně se rozhlídne kolem sebe a zamíří rovnou k baru.+

Anjel: Hledám Markýze de Carabase. +oznámí barmanovi tichým šepotem.+ Neviděl jste ho?

[Markýz de Carabas]

+sedí tam někde v rohu a pije víno, nejspíš takové, co si donesl sám, protože z Anjela se mu víno vytáhnout nepodařilo, čte si knížku a nevnímá okolí+

[Barman]

Támhle je. +kývne do rohu na markýze+ Dáte si něco? +zeptá se ho ještě+

[Kain]

+Pohlédne směrem, který mu barman ukazuje a když spatří markýze, znejistí. Ze zamyšlení ho vytrhne až Anjelův hlas.+ Prozatím ne. +odmítne. Kývne hlavou jako poděkování za informaci a jde za markýzem.+

Markýz: Carabasi, můj starý příteli. +řekne místo pozdravu, i když si je vědom, že nemá žádné přátelé. Staré, ani nové a kdyby i měl, on by mezi ně rozhodně nepatřil.+