Putyka

[Ares]

Taky se na ni pobaveně podívá, no vážně řekne. V tom případe bys ale se mnou měla začít chodit....všude. Dodá schválně až pak a koutky mu trochu cuknou.

[Rebecca Altamirano]

Přivře oči a pozorně si ho prohlédne, snažíc se odhadnout, jak hodně to myslel jako vtip. A myslíš že by to pomohlo? Taky nemám diplomatickou náladu pokaždý. Uculí se nakonec pobaveně.

[Ares]

No rozhodně. A pokud by diplomacie nezabrala, mohla bys mi předvést to svoje umění meče. Mrkne na ni se škádlivými plamínky v očích. Dopije sklenku a dolije si další. Tobě to už nechutná? Koukne na její sklenku, z které moc neubývá.

[Rebecca Altamirano]

A to byla teprve ta správná zábava. Uculí se. Všichni démoni a příšery by dobrovolně páchaly hromadný sebevraždy, jen co by se doslechly, že mám na svý straně samotnýho boha války. Zazubí se na něj vesele. I když...to by vlastně zábava nebyla... Posmutní, když se nad tím zamyslí, ale v očích jí pobaveně blýská. Chutná, ale nějak přit tom vykecávání zapomínám pít. Zasměje se a na jeden záklon vyprázdní skleničku a hned si doleje.

[Ares]

Pokud by páchaly sebevraždy, zábava by to tedy moc nebyla. Pokroutí hlavou. Copak? zeptá se starostlivě, když si všimne Beccin posmutnělý výraz. Zasměje se, když do sebe Becca sklenku obrátí. Měli bychom možná víc pít než kecat, že? mrkne na ni. Taky svou sklenku dopije a nalije si hned novou. Ale i tak mě zajímá, jakému boji dáváš přednost a jak dobrá jsi s mečem? Ať vím, na co se mám připravit.

[Rebecca Altamirano]

Pche, to si myslíš, že ti prozradím dobrovolně svůj způsob boje? Tváří se dotčeně,ale v očích jí vesele jiskří. Ale že jsi to ty, tak něco málo prozradím. Dělá jakoby se chystala prozradit státní tajemství. Miluju japonské zbraně, hlavně katany a šakeny. Jsou lehké, elegantní a krásné a zároveň naprosto smrtící. Tváří se skoro zasněně. Cvok no:D Ale mám ráda i střelné zbraně a to hodně. Moderní upírka no. Zamrká na něj pobaveně. Ale ani boj zblízka, beze zbraní mi není cizí. A hlavně se bez něj často neobejdu. Sice jsem vždycky aspoň minimálně ozbrojená, ale někdy prostě není v první chvíli čas zbraň vůbec vytáhnout. Ušklíbne se. Pak se na něj pronikavě zadívá. Tipuju, že ty dáváš přednost těžkému obouručnímu, nebo jedenapůlručnímu meči. Usměje se a zároveň se na něj tázavě podívá, jestli se trefila.

[Ares]

Upřímně se zasměje. Zkusit jsem to musel. zahledí se jí do očí, když se tváří tak dotčeně, ale ty jiskřící plamínky nejde přehlédnout. Taky se mu pobaveně zableskne v očích. Poslouchá ji pozorně a musí se při tom usmívat ještě víc. Líbí se mi tvé nadšení. řekne upřímně. Já jsem v tomhle nejspíš trochu zaspal dobu. Ovládám boj všemi zbraněmi antického období, včetně jízdy v trojspřeží, čtyřspřeží, kolik spřeží chceš. Usměje se. Pak se jí zahledí hluboce do očí, pořád se trochu usmívá. Pokroutí hlavou. Můj meč není typicky řecký, ale je poměrně lehký. Dá se dobře ovládat jednou rukou. V časech, ze kterých pocházím, bojovníci nosili na obranu těžké štíty. Jejich údery musely být rychlé. S těžkým mečem by to nedokázali. řekne, ale ne aby jí poučoval. K jeho minulosti ho poutají mnohé, silné vzpomínky. S katanou jsem ještě čepel nekřížil. Usměje se najednou odlehčeně. Bude to určitě zajímavý souboj.

[Rebecca Altamirano]

No tahle doba zas tak trochu minula mě. Zasměje se. Ale dobu můžeš klidně dohnat, u nás v Guns si můžeš vyzkoušet na co si vzpomeneš. No...mám známého, který s obouručním mečem, dlouhým stejně jako jsem já vysoká, zachází tak lehce, jakoby to bylo párátko. Usměje a z jejího hlasu je jasně poznat respekt ke zmiňovanému. Možná jsi se s ním u nás setkal..jmenuje se Postrach. Podívá se na něj tázavě. Hmm, musela to být taky zajímavá doba. Poslouchá ho pozorně a usměje se. No to určitě bude. Víš, že některé japonské katany, vyrobené...pro nás, myslím tím, upíry, lykantropy a tak, byly tak dokonalé a silné, že obyčejné meče, nebo i těžké samopaly a kulomety, jsme jimi dokázaly přeseknout na kusy a na čepeli to nenechalo ani škrábnutí? Zasvítí jí oči. Jednou jsem s takovou bojovala...byl to úžasný pocit...řekla bych až...božský. Blýskne jí v očích.

[Ares]

Už jsem o tom uvažoval. řekne zamyšleně. Ale upřímně, střelné zbraně mě nijak neohromily. Lidé se tím zabíjejí jenom tak... mávne rukou do vzduchu. Jeden malý výstřel z dálky a je to. Žádný kontakt, téměř žádná krev. Zavrtí zklamaně hlavou. Lidé za ta léta velice zpohodlněli. S Postrachem jsem už mal tu čest. Není mnoho mužů, které jsem ochotný respektovat, ale Postrach je jedním z nich. Musí se pousmát, když slyší v Becciném hlase obdivný respekt. Jistě, že nemá problém ho zvednout, když je jedním z vás. Myslí upírů. Já bych s tím také problém neměl, ale předci jen, nejradši bojuji se svým mečem. Při tom se náhle zarazí, když si na svůj meč vzpomene. Tak se radši napije, aby svou náhlou nejistotu zamaskoval. To jsem nevěděl. řekne po chvilce, když si opět dolije. U nás podobné zbraně dělal Hefaistos. Při tom božském se malinko ušklíbne. Věřím, že je velice silný zážitek, držet takovou zbraň. I když jemu to už ani nepřijde. Zbraně jaké kvality děláte u vás v guns? zeptá se náhle.

[Rebecca Altamirano]

To máš sice pravdu, ale někdy jsem opravdu ráda, že se k těm potvorám nemusím přibližovat moc blízko. Ušklíbne se. No jo, já vím, že to není tak neobvyklé, ale Postrach byl hodně dobrý ještě jako obyčejný člověk... Pousměje se. Všimne si jeho náhle nejistoty, ale dělá jakoby nic nepostřehla. Jaké? No přece té nejlepší. Zasměje a v očích jí zajiskří. Co myslíš, že řeknu. Mrkne na něj rozpustile. Ale vážně, kdybych sama potřebovala něco speciálního nebo opravdu vzácného, rozhodně půjdu do Guns. Usměje se. No jo, dělá nechutnou reklamu:D