Recepce

[Mercy Thompson]

díky...*vezme si šek a kývne, že jo*eh..a nashle...*chvíli kouká po prázdné garáži, jako by jí ulítly včely a pak si odnese šek, aby se stavila po práci v bance*

[Wenai Lafayette]

+ve všední den někdy kolem čtvrté tam dojede v červeným minicooperu, lehce ojetém, ale poněkud chrochtajícím, auto si tak nějak bublá, ale dojede tam a Wenai zastaví, vystoupí, na sobě bílej nátělník, černý tříčtvrťáky a tenisky, skousne si ret a obhlídne auto, trochu se zaksichtí, strčí si do pusy žvejkačku a jde dovnitř, stoupne si k recepci a rozhlídne se+ Brej den.

[Mercy Thompson]

*už chvíli naslouchá svým bystrým sluchem, jak sem něco dýchavičně jede* dobrý...dusí se vám motor...*uculí se, než stačí něco říct*

[Wenai Lafayette]

+zazubí se na ni+ A to hádám spravit umíte. +koukne ven na svý auto, vyfoukne bublinu a zase se k ní otočí+ Je z druhý ruky, ale docela dobrý. +pokrčí rameny+ Můžu vám ho tady nechat?

[Mercy Thompson]

troufám si tvrdit, že jo...*usměje se* jen ho tu nechte, podívám se na to...*slíbí* když už budu v tom, co celou generálku? aby se vám pak nerozpadlo po cestě něco jiného třeba...*vypíše si tam přijímací formulář a nechá jí to podepsat, že autko přebrala*pár dní to bude trvat...

[Wenai Lafayette]

Ok. +usměje se na ni+ To by šlo. +podškrábne se dolů+ Tak mi pak brnkněte. +vytáhne z kapsy kus pomuchlanýho papíru, napíše na něj svý číslo do hotelu, odtrhne ho a podá jí ho+ Přijdu si pro něj. Ale doufám, že jinak bude v pohodě. Ještě něco? +kouká na ni s lehkým úsměvem a sem tam zažvýká+

[Mercy Thompson]

*koukne na papír a přicvakne si to k formuláři, aby ho někde nezamazala od šmíru*hm..to bude všechno. zavolám, až to bude hotové...*usměje se na ni* jo..klíčky potřebuju...*zakření se*

[Wenai Lafayette]

+kývne+ Jo, jasně, tady. +položí na pult klíčky+ Tak se mějte a ozvěte se. +usměje se na ni, trochu rošťácky, mrkne a má se k odchodu+

[Mercy Thompson]

*vezme si klíčky*díky..vy taky...*oplatí ji úsměv a jde otevřít garáž, aby tam s autem mohla couvnout*

[Elias Magnus]

Přijde do recepce, rozhlédne se kolem a pak si dřepne do křesla, jelikož tam nevidí nikoho, kdo by se mu věnoval.