od Rebecca Altamirano » čtv dub 16, 2009 11:02 pm
Chvíli mlčí a přemýšlí. Nakonec začne mluvit. Potkala jsem ho před několika lety v L.A. Víš, příležitostně jsem zabíjela a zabíjím různé démony a i upíry, kteří to trochu přehnali. Někoho, jako je on, jsem ale nikdy nepotkala. Je z části taky upír, patří do rodiny upířích andělů. Od nás se liší víceméně jen tím, že mají křídla. A zajímavost je, že podle toho jakou mají povahu, jsou zbarevná jejich křídla. Ta jeho jsou černá, jako to nebe nad náma. Ale bez těch hvězd a měsíce. Dodala ponuře. Jeho velkou výhodou je jeho přitažlivost. On působí neskutečně silně nejen na lidi, ale i na mě, na ostatní upíry. V L.A. má na svědomí přes sto mrtvých. Ale to jsou jen ti, o kterých víme. Vsadím svoji nesmrtelnost, že jich je daleko víc. Tenkrát, když jsem se s ním utkala, mě málem dostal. Ještě jsem nedokázala dostatečně vzdorovat jeho moci. Ušklíbne se. Nejsem si jistá, jestli se to nějak zlepšilo. Myslela jsem, vlastně jsem si byla jistá, že je mrtvý. Vlastně ani nevím, jestli může normálně umřít, každopádně jsem viděla, jak shořel. A když se objevil u mě doma a teď tady...Odmlčí se a povzdechne si. Překvapilo mě to. A asi i vyděsilo. Podívá se na Syr. Víc o něm nevím. A to je na tom to nejhorší.
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...