Zahrady

[Syriana Spinnel]

+nějaký šestý smysl jí napovídá, že se něco děje, roztržitě se posadí rohlíží se kolem. Pak ho uvidí, rychle vstane a měří si ho pohledem+

[Amon]

+nakonec mu bea švihne tác s jídlem k nohám a rázuje si to do haly, amon de za ní a nelichotivě ji oslovuje+

[Darius]

Tajemně se usměje a vystoupí ze stínu na měsíční světlo. Jeho světlá pleť září podivným nadpozemským světlem a prudce kontrastuje s dlouhými černými vlasy a téměř černýma očima.

Není snadně tě překvapit. Což je dobré vědět. Pousměje se a přistoupí blíž. Zadívá se jí do očí a temná síla jeho moci ji ovine jako těžký černý samet. Co tak krásná dáma dělá sama venku na zahradě a nebaví se uvnitř? Zeptá se tichým, ale hlubokým hlasem.

[Syriana Spinnel]

+prohlíží si toho cizince podivným pohledem, ale po chvíli se vzpamatuje+

A proč jste mě chtěl překvapit, a prominte, ale kdo vůbec jste? Zatím jsem vás nikdy neviděla, +lehkým pohybem si sáhne pod šaty, a vtáhne si hůlku připevněnou na stehně+

[Darius]

Znovu se usměje tím úsměvem, jako by ho nic na světě nemohlo ohrozit.

Byla to myslím náhoda, že jsi tu byla zrovna ty. A tu hůlku klidně schovej. Jednak by jsi toho s ní proti mě moc nezmohla a jednak ti nechci ublížit. Jen jsem přišel na návštěvu. Se zájemem a jakoby nic, se začne rozhlížet po zahradě. Mají to tu hezké, že? Pohlédne na ní, ale pak jeho pohled sklouzne kousek za její rameno a v očích se mu objeví něco, z čeho zamrazí až do morku kostí.

[Rebecca Altamirano]

Docourá se až na zahradu, ve vcelku dobré náladě, ale když zvedne hlavu a uvidí Syr, stojící proti Dariovi, doslova přimrzne na místě. Odloží skleničku a přejde blíž k Syr.

Co tady děláš Darie? Pokud vím, tebe jistě Styx nezvala. Ledově si ho měří pohledem. Podívá se na Syr. Jsi v pořádku? Starostlivě.

[Syriana Spinnel]

Beccy, naprosto. Vy dva se znáte? +těká pohledem z jednoho na druhého. Slyšela co říkal, ale stejně drží hůlku v bojovné pozici, ale z jeho slov je poněkud zmatená+

[Margarit Black]

*prudce vdechne chladný vzduch* To je zima *oklepe se*
*Sirius vyčaruje teplý plášť* Teď už není *políbí ju do vlasů* Je tu krásně *rozhlédne se*
To teda...až bych se tu bála *chvíli jí ještě drkotaly zuby, ale nakonec se Siriusovi ju podaří zahřát* Je líp?
Mhm *spokojeně se k němu přivine* Já...nevím co to do mě vjelo...omlouvám se... *zašeptá*
*Shrne jí vlasy z čela a položí prst na rty* Ššššš...kolikrát já jsem se omlouval, když jsem se zlil *usměje se* Vyšla jsi ze cviku a zítra ti bude pěkně blbě *pochechtává se*
A ty se o mě budeš start, že? *culí se*
Jistě, že budu *políbí ju na čelo a pokračují v kličkování kolem keříků*

[Darius]

Rebecco...Zavrní tiše a tváří se, jakoby ho uvítala jako nejlepšího přítele. Přišel jsem se podívat, jak se ti daří. A tuhle krásnou dámu jsem tu náhodou zastihl...Samotnou...Dodá poněkud hrubším hlasem.

Ano, dá se říct, že se známe. Nebo spíš, už jsem jednou setkali, že Beccy? Jeho hlas zní jakoby vyprávěl něco velmi intimního. Beccou projede proti její vůli zachvění.

[Syriana Spinnel]

Darius:No, ale sem vás určitě nikdo nezval, že. Tak prosím odejděte, je tu hodně různých lidí, a ne každý by mohl vaši návštěvu pochopit.
Becco mám pro někoho dojít?