+Prospí neuvěřitelně dlouhou dobu. Ani neví, jak to bylo dlouho. Chvíli si neuvědomuje, kde vlastně je. Jen tak se dívá do stropu a nechá realitu pomaličku přijít. Není mu zrovna veselo, když si vzpomene, jak dlouho sem cestoval, těšil se na staré kamarády, spolužáky – a při setkání z toho vyšla jenom trapná chvíle. Promne si oči a posadí se na posteli. Usnul v šatech a podle toho i vypadají. A taky páchnou. Jak dlouho vlastně spal? Neví.
Svlékne se a rozlámaně vejde do koupelny. Střídání vlažné a horké vody za chvíli zabere. Oholí se a vyčistí zuby. Do zrcadla pohlédne skoro nepřátelsky, pak ale pokrčí rameny. A jde si najít něco na sebe. Prohrabe tašku a udělá, co se dá, aby ho nevyvedli z restaurace. Třeba mu tady i vyperou, pomyslí si. Sebere se a odejde dolů na snídani, ať už je jaká chce denní doba.+