Putování s Magnusem za vikingskými mohylami

[Magnus Arnar]

Styx: Samozřejmě se nebojím...+trochu se zamračí, když ho Styx uklidňuje.+ Ze zvěře nikdo strach mít nemusí. Jen jiných lidí bychom se mohli opravdu bát..a hněvu bohů, paní..+zrychlí krok a zastaví se u úhlední kamenné stavby.+ Dobře si to prohlédni paní...jest to práce skřetů. Na okraji srázu, pod cestou pro koně a povozy. Styčilo by jen pořádně zatlačit. Úchvatný útvar...A zde. + otočí se po jiných.+ Vypadají jako tři zkamenělé dívky, nemyslíš?



+Magnus už má na sobě jen polorozhalenou košili a kožené kalhoty. Opírá se o meč a dívá se na skály, ale jeho pohled často ujíždí k lesknoucí se zpocené hrudi paní Styx.+

[Styx]

Já přece vím, že se nebojíš. Už jsem stačila zjistit, že jsi odvážný muž. Dokonce se s tebou cítím opravdu bezpečně, a to říkám málokomu +trochu mu pohladí jeho ego+ Magnusi, mohl bys mi říkat jménem, prosím? Nejsem přece tvoje paní +požádá ho s úsměvem. Pak si začne prohlížet kamenný sloup+ Stojí tady opravdu dost nebezpečně. Je to spíše časovaná kamenná zbraň, než mohyla +otočí se k postavám+ Jsou opravdu nádherné. Trochu mi připomínají sochy Moai. Ani jsem netušila, že tady mám taková umělecká díla +usměje se a očkem pokukuje po Magnusovi, jak postupně odložil většinu oblečení. Už zase měla pravdu + V tuto odpolední hodinu tady slunce pálí nejvíc. Opírá se do skal a je tady jako ve výhni +drobná kapička potu se jí chvěje v krční jamce a jak se nadechne, kapka pomalu sklouzne do údolí mezi ňadry (ať z toho Magnus taky něco má )+

[Magnus Arnar]

Styx: Jistě, pokud si přeješ, budu tě oslovovat jako Styx. Odpusť, je to můj starý zvyk. Projevujeme tímto oslovením úctu a také tím vyjadřujeme, že chápeme výsadní postavení oslovované ženy. Kdybys byla děvečkou od koz, a já k tobě nehořel vřelou láskou jako tvůj milec, patrně by mě nikdy nenapadlo oslovit tě Paní...+ Vysvětlí své počínání a pečlivě sleduje drůhu kapky potu i její cíl.+ Mám dojem, že oba bychom ocenili chladivou náruč moře v tuto hodinu. + K moři je to jen pouhý kilometr a Magnus přidá do kroku.+

[Styx]

Vím, že je to u vás projev úcty, ale u nás mě tak oslovuje služebnictvo. Proto ti budu vděčna, když mi budeš říkat jménem. Je to takové... přátelštější a osobnější +vysvětlí mu s úsměvem+ Máš pravdu, myslím, že bychom oba teď potřebovali trochu se zchladit +stoupne si na kraj útesu a opatrně se nakloní a koukne dolů. V hloubce pod nimi hučí zpěněné moře a mohutný příboj naráží na skaliska+


Tady je moře rozbouřené, ale kousek dál je kamenitá pláž a klidné moře. Mohli bychom- +nedokončí větu, protože ji přeruší podivné zakrákání někde docela blízko, v odpověď druhé a pak třetí a v několikanásobné ozvěně se tříští o skály, až zaléhá sluch. Blankytnou oblohu i slunce nad nimi zakryjí široká mohutná křídla a s pronikavým křikem se na ně snesou okřídlené harpyje+

[Magnus Arnar]

Styx: +Všimne si harpyjí skoro zároveň s ní. V mžiku drží meč v pohotovostní poloze.+ Ty nevypadají, že by chtěly kus kukuřičné placky..+trousí, když se jedna z nich snese těsně nad něj a pokusí se mu useknout ucho a s ohlušujícím jekotem zase poodletí. Magnus neváhá a obratně se ožene po další potvoře a tne jí do lýtka.+ Klidnější kamennou pláž bych ocenil...+křikne po Styx, která se činí kousek od něj.+

[Styx]

To evidentně nejsou zlodějky jídla +ohání se s mečem kolem sebe+ Možná v tobě cítí cizince a snaží se tě vyhnat ze svého území +jedné z harpyjí trochu poraní křídlo, ta žuchne na zem a odplazí se skrýt do skal, křídlo vláčeje za sebou+ Jedné jsme se zbavili. Se zbylými dvěma si už poradíme +rozeběhne se naproti jedné z nich+

[Magnus Arnar]

Styx: Výborně...byl jsem jednou v takovém malém vnitrozemském království a tam vítali pocestné chlebem a solí...+zahučí a "svou" harpyji tne do zápěstí a vyrazí jí z ruky meč. Ta vztekle zaječe a poodletí. Zbylá, s kterou se potýká Styx, úplně zdivočí, vida, že její soukmenovkyně byly zraněny. Vrhne se mečem a drápy po dívce. Magnus se pootočí na podpadku a svým velikým mečem jí zasáhne do zad (harpyji teda myslím ).+

[Styx]

(ještě aby Styx )

+brání se, seč může rozzuřené harpyji, ale ta mrcha má výhodu mohutných křídel, kterými Styx uštědřuje docela silné rány. Styx šikovným obratem ruky odrazí její meč, který neškodně sklouzne po čepeli. V tu chvíli ta bestie zatne Styx hluboko do kůže nad lopatkou své dlouhé zahnuté drápy. Styx se ožene a usekne jí ruku v zápěstí, takže pazoura s drápy jí zůstane zaseknutá v zádech. Další sečnou ránu harpyji uštědří Magnusův meč. Okřídlenec pronikavě zavříská a zmizí ve skalách za svými družkami+

[Magnus Arnar]

Styx: +Steč netrvala dlouho, ale Magnusovi se tělo leskne potem. Otře o kalhoty krev ze svého meče a opře jej od veliký kámen. Pak napřáhne ruku a přitáhne zadýchanou Styx k sobě.+ Obejmi mě!+ poručí velitelským hlasem, zatímco jeho ruce už pevně sevřeli pahýl zaseknutý v jejích zádech.+ Obejmi mě a drž se pevně. Bude to bolet!

[Styx]

+zašmátrá rukou dozadu, ale sama si ten pahýl ze zad nedokáže vyrvat, aniž by si nepotrhala celá záda. Když si ji Magnus přitáhne k sobě, zlehka zaprotestuje, ale je si vědoma, že bez jeho pomoci to ven z těla nedostane. Obejme ho kolem pasu, položí si hlavu na jeho širokou hruď a pevně se k němu přitiskne. Zavře oči a zatne zuby, připravená na bolest+

(už zase bude muset k Mungovi )