Putování s Magnusem za vikingskými mohylami

[Styx]

+jeden z kentaurů přiklusá blíž k nim a zahledí se na Styx+ Já tě znám... ty jsi paní hradu na skále +skloní luk+ V našem lese se žádná taková mohyla nenachází. Alespoň ne v místech, kde žijeme. Je tady ale spousta kamenů s podobnými znaky, které jakoby udávaly směr. Vedou hlouběji do lesa, až za Červenou řeku. Ale varuji vás, na její druhý břeh se ani my kentauři neodvážíme +upře zrak na Magnuse a opět napne luk+ Viděl jsem tady muže jako ty a nebyli moc přátelští...

[Magnus Arnar]

Kentaur: Jsem Magnus Arnar - král ze severu a před vámi se klaním, neboť zde jste pány vy. D+kujeme za zprávy. Tyto kameny hledáme a také ony muže. Rád bych vás ujistil, že proti vám nepozvednu zbraň, pokud vy sami nebudete chtít bojovat se mnou. Přišel jsem v míru...

Styx: Červená řeka? Co o ní víš a tom za ní?

[Styx]

+kentaur si vyslechne Magnusova slova a vycítí, že mluví pravdu. Schová šíp do toulce a pověsí si luk přes rameno+ Každý z kamenů vás navede na ten další a ukáže vám cestu až k řece. Poznáte ji snadno. Teče v ní voda rudá jako krev. Hodně štěstí +otočí se a rozeběhne se pryč od nich. Ostatní kentauři ho s dunivým dusotem kopyt následují+

[Styx]

Magnus: Vím o ní jen to, že je to hranice mezi světlem a temnotou. Co je na druhém břehu neví nikdo, protože se odtamtud ještě nikdo živý nevrátil +zadívá se na Magnuse+ Stojí ti to nebezpečí za to, abys nalezl ty hroby? +je to jenom dotaz, smrtijedka Styx strach nemá, jen chce mít jistotu, že Magnus ví, do čeho jde+

[Magnus Arnar]

Styx: +Příkře na ní pohlédne.+ Je to má povinnost. I když jsem je neměl rád, jest mou povinností dopřát jejich duším klidu. Ať již napáchali jakékoliv zlo, nesmím se já stát jejich následovníkem...Pokud se mnou již dál nechceš jít, nebudu ti to mít za zlé. Vlastně bych byl radši...rád bych tě někdy ještě viděl...krásnou, celou..živou..

[Styx]

+usměje se+ Neřekla jsem, že dál nechci jít, přece sis nemyslel, že bych tě teď opustila +vykročí směrem, který jim ukazují šipky. Minou několik popsaných kamenů a ty je dovedou až k řece. Styx se zastaví na břehu a s nepředstíraným údivem hledí na tu krvavě se lesknoucí vodní plochu+ Zajímalo by mně, co způsobuje tu rudou barvu vody. Jak se vůbec dostaneme na druhý břeh? Převozníka tady asi těžko seženeme a loďku jakbysmet +začne se rozhlížet po okolí po něčem vhodném+ Hm... jakoby to byla jen jednosměrná cesta.

[Magnus Arnar]

Styx: +Sehne se k hladině, namočí do ní prst a olízne ho.+ Bohové!!!+ zamumlá a pohlédne na Styx.+ To není voda...to je krev...u Odinova vousu, co to je za místo?+ Ještě se rozhlédne, zda přece jen někde není lo´dka a pak pokýve hlavou.+ Vor...uděláme si vor, co myslíš?

[Styx]

+podiví se tomu, že to v řece je čistá krev+ Z čeho asi tryská? Až najdeme ty hroby, chci se podívat k pramenu +rozhlédne se pozorně po korytu řeky+ Vor? Proč ne... já to tady zatím projdu, jestli nenajdu brod +vydá se po břehu proti směru proudu+

[Styx]

+po chvíli se vrátí s nadšeným výrazem ve tváři+ Magnusi... něco jsem objevila... pojď se podívat +zavede ho na lesní mýtinu s pohřebištěm+

[Magnus Arnar]

Styx: +Přestane vnímat, co mu Styx řekne. Hledí skelnýma očima na pohřebiště a v obličeji se mu střídavě zračí úcta a také hluboká nenávist. Pak odloží zbraně, shodí z ramen vak a poklekne.+ Bohové...bylť jsem doveden k tomuto místu, kde spočívají kosti mých bratří...+ zvučný, hluboký hlas se nese mýtinou a Magnus hledí na vyryté runy na kameni a též na bělavé kosti ležící poblíž. Jeden bratr pohřbil ostatní a sám zůstal ležet polámán vedle nich.+