+tiše sténá pod jeho doteky a polibky a chvěje se touhou, když jeho rty laskají její ňadra. Uvědomuje si, že mu dovoluje víc, než původně chtěla, ale nebrání se tomu, její hříšné já se jí neptá, co je správné, ale po čem touží. Oddává se mu, zbavena všech zábran. Jakmile ale ucítí Magnusovu ruku ve svém klíně, jakoby si najednou uvědomila, co dělají. A přestože je omámená touhou, má ještě tolik vůle ovládnout ji a zadrží mu ruku+ Tohle nemůžeme, Magnusi +zašeptá a dívá se mu provinile do očí+ Poznamenalo by to naše přátelství.
(nemohu se pořád rozhodnout...
)
Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam
Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu svému dej slávu
(heslo templářského řádu)