Zahrady a les

[Wenai Lafayette]

Nó možná trošku pohybu neuškodí. +ošívá se a než se Vatt´ghern stačí vzpamatovat, tak už má Wenai náskok+

[Geralt]

*Skoro překvapeně vyvkulí oči, protože takovou odezvu nečekal, ale nenechá se dlouho pobízet a zvolna se rozběhne, a je to nádherný pocit zase běžet, jeho svaly si to pamatují a přizpůsobí se, za chvilku Wenai dožene a šťastně se na ni zubí*

[Wenai Lafayette]

+mrkne na něj a snaží se neslítnout, áž doběhnou k letohrádku+ Pfů, já už nemůžu.

[Wenai Lafayette]

+vede ho do stájí, kde jsou většinou koně, ale v několika stáních, kde nejsou jsou jiný věci, sláma, vidle a tak všeljak, v jednom stání jsou i sáňky tak je Wenai vytáhne+ Tak jo, ony jsou sice trošku starší, ale z toho kopce nás ještě svezou. +koukne na ty sáňky, jsou pěkně starý a mají volant, Wenai zatím jde kolem stání pro koně ven, na dveřích jsou cedulky se jmény koní a na jednom stání je napsáno Klepna a je prázdné, Wenai přejde kolem, jako by se nechumelilo+ K tomu kopci se trochu projdem, je to sice dál, ale stojí to za to. Sice bych nás mohla přemístit, ale pochybuju, že by se ti to líbilo. +koukne na něj+

[Marigold]

Pěkné +kouká na sáňky+ Já jako dítě jezdil jen na prkně nebo na zadku. Ach při Melitelé! Kdybys viděla mojí mámušku jak řádila když jsem přišel s rozervanýma kalhotama, odřeným a omrzlým zadkem. Táta mě pak zbil jako psa, i když to on dělal vlastně pořád +pokrčí rameny jakoby na tom nezáleželo+ Tak jsem se v šestnácti sebral a odešel pryč +nakoukne do boxu se jménem Klepna, ale taky na to nic neřekne+ Máš pravdu, nelíbilo. Bohatě mi do budoucna stačilo to jak jsem se musel dopravit sem.

(Nepamatuji si jestli bylo někde něco o Marigoldově dětství, tak si budu vymejšlet. )

[Wenai Lafayette]

+vyjdou před Tvrz, na nádvoří je vymetených jen několik cestiček, jinak je všude sníh, ještě ho není tolik, ale zahrady vypadají nádherně+ Tys musel být pěknej výtržník, když jsi byl malej. +culí se+ My jsme se s bráchou vždycky snažili přetrumfnout toho druhýho, kdo provede větší vylomeninu a já jsem dlouhou dobu vedla s tím sněhem v ložnici, ale nakonec mě překnonal. +jde k lesu a ty sáňky tak jako jedou za nimi, Wenai se sehne a zkusmo udělá kouli ze sněhu+ Mno, to by šlo. +pohodí si s ní v ruce a pak ji hodí na Marigolda+

[Marigold]

No dovol! +ohradí se naoko dotčeně+ Já byl nějaký výtržník, to se moc mýlíš. Já měl už od mala citlivou duši velkého básníka +zagestikuluje rukama aby dodal svému prohlášení na váze+ Tak to si nedovedu představit co provedl aby tě překonal. Snad jen že by si přizval na milostné hrátky někoho nevhodného, nebo už zadaného +koule ho pěkně zasáhne a rozplácne se mu na oblečení+ Hej! +vykřikne se smíchem. Bleskově si udělá vlastní sněhoví náboj a hodí ho po ní+

[Wenai Lafayette]

+koule jí srazí kožešinovou čepici do sněhu, tak se jí snaží oprášit a zase si ji nasadí+ Téda! Takhle útočit na křehkou dívku, to se dělá? +ale zatím co mluví, tak po něm taky jednu hodí a snaží se vyhnout těm jeho+

[Marigold]

+Směje se doslova až se za břicho popadá, tedy popadal by se kdyby po něm Wenai neházela sněhem. Jedna proletí těsně nad hlavou a smete mu z čepice brko, nebo ho spíše zlomí+ A mám po péru! +vykřikne+ To ti nedaruju! Čím budu teď psát?! +vrhne se na ni a srazí jí do sněhu, samozřejmě tak aby jí nijak neublížil. Drží jí ve sněhu, ovšem tak že se může snadno vytrhnout, a hrozí jí sněhovou koulí+ Vzdej se statečnému rytíři ty proradná čarodějnice nebo tě ztrestám! +říká to velmi melodramatickým hlasem+

[Wenai Lafayette]

Jéé. +vyjekne, když ji srazí do sněhu+ Tos uhád. +vyplázne na něj jazyk+ Nevzdám se a ty mě neztrestáš, já jsem strašlivá čarodějnice a to by ti strach nedovolil. +pronese nebojácně+