Zahrady a les

[Byron]

Ale prosim tě. +napije se taky+ Taky na pověsti vůbec nezáleží. tohle je totiž společnost vyvrhelů.

[Wenai Lafayette]

+taky se napije+ Jo, mám tříletou neteř a teď se bráchovi a Syr narodili dvojčata. Brácha už měl čas, vzhledem k tomu že mu je osmadvacet... V létě se narodili. Přesně v ten den co mám narozeniny, což mě teda pěkně štve, protože teď se budou slavit jejich narozeniny a ty moje se úplně zazdí. Pch! Už to vidim! +vzteká se+

[Marigold]

Tady se koukám střízlivost bere jako nějaká těžká nemoc a přitom je to prý přirozený stav +zakroutí hlavou+ Tak vyvrhelů? To pak ovšem nevím co tu dělám, protože já rozhodně nejsem vyvrhel. Vlastně naopak, jsem člověk všude žádaný a chtěný +přikyvuje nad Wenaiiným vyprávěním+ Rovnou tři děti. To už je na můj vkus hodně a to mám děti upřímně a ze srdce rád. Ale prosím tě +konejčivě jí přejede hřbetem ruky po prochladlých tvářích+ Když si nevzpomene on, tak já si vzpomenu. Tedy až budeš tak nesmírně laskavá a já tak nenápadný a prozradíš mi kdy máš narozeniny.

[Jessica]

Jo, jsme vyvrženci ze společnosti. Všichni tři. +ukáže na sebe, Byrona a Wenai+ Tedy ze společnosti našich rodičů a nikdo toho nelitujeme. +usměje se zářivě+ Přirozený stav? +mávne nad tím rukou+ To se jen tak říká. Wenai neměj strach, my budem slavit vždycky s tebou, na ty batolata se ani nepodíváme!

[Byron]

Však já jsem to s tebou pořádně oslavil! V Amsterodamu se už nemůžeme ukázat. +rozjedou se s Jessicou kupodivu rychle a samozřejmě skončí za halasného smíchu na zemi+

[Wenai Lafayette]

Díky lidi, já jsem věděla, že je na vás spoleh i přes vaše příšerný nápady. +směje se a obrátí se k Marigoldovi+ Tři jsou moc. +přikyvuje+ Jsem ráda, že jsou na tom ostrově, i když jsou na Tvrzi silný zdi, tak nechci slyšet řev uprostřed noci. Narozeniny? +uculuje se+ To je až za dlouho. Šestadvacátýho srpna v létě. A bude mi čtyřiadvacet. +zatváří se smutně+ Pomalu stárnu, cítím jak se mi dělá hrb a vrásky.

[Marigold]

Já o svých rodičích léta neslyšel a taky mi zrovna moc nechybí +pousměje se+ Co se přihodilo v Anstrdamu že tam nesmíte? Ať je to tedy kdekoliv +zeptá se zvědavě+ Vrásky máš jen když se mračíš a dělá nepěkné xichtíky a hrby? +oběde jí několikrát dokola+ Támhle jeden vidím, ale musím říct že je skutečně rozkošný. Jako všechno na tobě +podá Jessice ruku+ Neublížila sis? Já už si tu dneska kecnul a ještě teď mě kostrč bolí.

[Jessica]

Díky. +chytne se Marigolda za ruku a škrábe se na nohy+ Ale trochu jsem sebou sekla, možná budu mít modřinu, ale to se spraví mazáním zvenku +zvedne prst a uličnicky se usměje+ a zevnitř.

[Byron]

V Amsterodamu +rozesměje se při té vzpomínce+ si to už moc nepamatujem, ale byly jsme v tom nejdražším hotelu, měli oběd o pěti chodech a pak jsme chtěli učit tancovat živého pásovce. Kankán. Na baru. Nebo to bylo jinde a byl to mravenečník? +zvedá se na nohy+

[Wenai Lafayette]

Cože? +vyděsí se+ Já mám hrb? Kde? Kde? +snaží se dohlídnout si na záda+ Nee, byl to pásovec, tak to stojí na tom účtu, kterej nám přišel. Živý pásovec. Ale záhadou mi je, co jsme chtěli dělat s třemi litry nevypeckovaných oliv a bambitkou. Kde mám ten hrb?