Zahrady a les

[Wenai Lafayette]

Bát se budu až přijde+ zašeptá a vrátí se k polibku+

[Geralt]

+usměje se mezi polibky+ se mnou se nemusíš bát ničeho, krásko moje

[Wenai Lafayette]

Nebudu. +jemně mu okousne krček a zase začne líbat, rukama se mu snaží dostat pod halenu a bloudí po jeho těle+

[Geralt]

jej +sykne když ho ledové ruce pohladí po holé kůži+ ty máš tak studené ruce +usměje se na ni a vtáhne ju do kutlochu, kde to voní jehličím a je tam mnohem teplejc než venku+

[Wenai Lafayette]

Tak mi je zahřej. +culí se+ Živočišné teplo a tak. A mě se zdá, že přímo mrznu.

[Geralt]

+vezme jí ruce do dlaní a dýchne na ně+ lepší? ne? já to věděl +povalí ji na deku a rozmotává z ní ty kožešiny, aby jí hřál holé tělo, nad její hlavu si dá svůj milovaný meč, protože příšery rády překvapují+

[Wenai Lafayette]

+chvatně svlíká sebe i jeho, v tom zmatku jí to docela splývá, ale daří se jí to, pak se k němu přitulí+To je krása, ty, já a venku zima.

[Geralt]

+vytáhne z vaku ještě jednu deku, Wenai zkulí pod sebe a přikryje je oba dva+ krása je tady, právě se na ni dívám. Krásná jsou tvá bělostná stehna, rubínové rty, řasy jako závoje noci... +hnízdí se jí mezi stehny, hlavu jí drží v rukou+

[Wenai Lafayette]

+nechá se unýst okamžikem+ Krásný jsou tvé oči, stejné a jiné, krásný jsou tvé jizvy ze všech bitev světa, krásné je tvé tělo, tak silné...

[Geralt]

... krásný je tvůj sametový hlas, když sténáš slastí, +při těch šeptaných slovech se do ní pomalu zasune a na chvíli se odmlčí+ krásné jsou tvé vlasy splývající ti po zádech jako vodopády...