Zahrady a les

[Wenai Lafayette]

+hodí špačka do ohně a vrátí se k Vatt´ghernovi, s husí kůží a zimou ztuhlými bradavkami se ke němu přitulí+ Mám tě ráda, Vatt´gherne. Bojím se toho, ale je to tak.

[Geralt]

+rozevře náruč, aby se k němu mohla přitulit a rukama ji přejíždí po pažích, aby se rychleji zahřála+ Já tě mám také rád, Čarokrásná... Víš, cítím se s tebou tak... jinak

[Wenai Lafayette]

+namotá si pramínek jeho vlasů na prst+ Jinak... +řekne s úsměvem+ Obávám se, že se toho citu jen tak nezbavím. Začíná se stmívat. +podotne pak jem tak+

[Geralt]

+pohladí ji po nahých zádečkách+ mě se také jen tak nezbavíš +olíbne jí rtíky+ stmívání je krásná část dne, tma pomalu pohlcuje poslední zbytky bojujícího světla, až ho nakonec polkne všechno a rozlije po krajině své černočerné sametové deky... Neboj se, třeba ta příšera ví, že jsem tu +usměje se+

[Wenai Lafayette]

+usměje se na něj+ S tebou se nebojím. +začne se oblíkat, protože je jí už zima.+

[Geralt]

Jestli jsi unavená, tak si klidně odpočiň, budu hlídat tvůj poklidný spánek +natáhne si halenu a kalhoty+

[Wenai Lafayette]

Nejsemunavená. +usměje se a políbí ho+ Dneska chci být douho vzhůru. Nemůžu přece promeškat svou příšeru.

[Geralt]

+pohladí ji, jde přiložit na oheň, venku už je černočerná tma, vypije svoje přípravky na zbystření smyslů a sedne si ke vstupu do kutlochu, když přejde první nával změn, otočí se k Wen+ tak mi zatím něco o sobě vyprávej, prosím

[Wenai Lafayette]

+sedne si k němu a k ruce si dá meč+ O mě? Obávám se, že to nebude moc zajímavé. Vlastně mi život začal až když umřela matka. Před tím to byla samá výchova a takový blbiny.

[Geralt]

Zajímá mě všechno, ale nenutím tě +obejme ji paží a hledí do stromů, kde skotačí dvě scoia´tael+