od Tirage » sob dub 03, 2010 10:14 pm
Fab: to jsem řekla, protože jsem si myslela... vypadlo to... vypadalo to hrozně. začne se třást a dělá jí docela potíže mluvit klidně. je mi moc líto, že jsem ti nevěřila, když jsem viděla, co jsem viděla. už jsem se za to omluvila a omlouvám se znova. ale zároveň jsem moc zvědavá, ne že bych to teď chtěla zkoušet, co bys na mém místě dělat ty. co bys říkal. začíná se pěkně vytáčet. kapesník mu přehodí přes navlhlé rameno. děkuji. to si asi ani nezasloužím. možná je na čase si připustit, že jsem opravdu strašně, trestuhodně nedokonalá. ano, možná i blbá! pak ale nevidím důvod, proč bys se semnou měl dál zdržovat... nevím, co čekáš, že udělám? omluvila jsem se. řekla jsem ti, že tě miluju. to tě baví mě trápit? to je nějaká pomsta? myslíš, že jsem se já dobře bavila a teď mi to chceš vrátit? ještě se ovládá, aby neječela, což je na ni dost výkon. já opravdu nevím, co mám udělat, Fabiene...
Ten, co mi kouká přes rameno, je Matouš. Jářku někde lítá.