Moje komnaty

[Spike]

Proč se vůbec ptáš, lásko? +vezme si od ní lahev a pořádně si zavdá+ Aaaach! Sem rád že mám přátele co pijou kvalitní pití +pousměje se na ni. Potom si jí bez zeptání a váhání přitáhne zády na hruď. Vtiskne jí polibek na temeno hlavy+ Stýská se ti po něm, že jo kotě? +krouží jí rukou po břiše+ William tě bude utěšovat jestli chceš +nedá se poznat jestli je to jedna z jeho sexualních narážek, nebo skutečná nabýdka útěchy+

[Rebecca Altamirano]

Když si ji přitáhne k sobě, na okamžik překvapeně ztuhne, ale pak se uvolní a opře se o něj. Pokusí se na něj zespodu podívat, aby zjistila, jak se tváří, ale vidí jen hranu jeho čelisti, tak se zas zadívá před sebe a trochu nepřítomně mu přejíždí nehty po předloktí. Hmm, asi trochu jo... Přizná se po chvíli tiše a sama nějak nemůže uvěřit tomu, že je to pravda. Asi začínám senilnět, nebo co. Mám pocit, že jsem od doby lovů nějak vyměkla... Potřese nad sebou znechuceně hlavou.

[Spike]

+trochu se odtáhne aby jí viděl do tváře kdyby k němu zase vzhlédla+ Milovat můžou i ti nejstrašnější upíř. Já taky miloval +připomene své dva znečně nepovedené vstahy+ A to už je co říct, nemyslíš? + odhrne jí pramínek vlasů za ucho+ Stýskej si jak chce dlouho a pak mě vyhoď +ušklíbne se+ pokud možno někam odkud se dostanů bezpečně domů +slovo "bezpečně" ironicky zdůrazní+

[Rebecca Altamirano]

Pousměje se. To máš pravdu, koneckonců, i my jsme jen lidé. Trochu se odtáhne a podívá se mu do očí. Je pro nás ale daleko těžší najít někoho, kdo s námi vydrží že? Podotkne tiše a zlehka se dotkne konečky prstů jeho tváře. Cože? Tobě se snad přemístění nezdálo bezpečné? Zaculí se pobaveně, v očích jí zablýskne.

[Spike]

Hele neurážej mě joo! +nakrčí nos+ Já už s toho bejt člověk už vyrost +přejíždí jí prsty po krku+ Já už se ani nesnažím lásko. Je to zbytečné. Věčnost osamotě je sice strašná, ale nechat si rvát srdce nevděčnejma ženskejma co nemají ani páru otom co je věčná láska je ještě o stupínek horčí +teprve teď si všimne že mu cigareta jaksi dohořela, takže doutnající giltr típne o stolek+ Je to magie a v tu nemám zrovna největší důvěru.

[Rebecca Altamirano]

Tak vyrostl...no když myslíš. Pousměje se, ale nechá to být. Já to ještě úplně nevzdala. Ale vím, že k tomu jednou dojde. Dřív nebo později, je to jen otázka času. Pokrčí rameny. A jo, já zapoměla, že jsi trochu "kouzlofóbní". Rýpne si znovu, na rtech nevinný úsměv.

[Spike]

Však to nevzdávej lásko +políbí jí na tvář skoro přátelsky+ nesmíme všichni ztratit naději +zamračí se+ Nejsem kouzlofobní, jen vim jak to dopadá když si někdo moc hraje z magií. Je z toho pak konec světa +opatrně se vyprostí z jejich vzájemného obětí+ Už radši půjdu zlato, upřímě nechci zabřednout do filozofické konverzace.

[Rebecca Altamirano]

Jenomže já jsem profík, ne žádnej amatér, co to vyčetl z merlinví jakých knížek. Ušklíbne se povýšeně. Jo taky musím jít, práce volá. Pousměje se a vyleze z postele. Začne po pokoji sbírat různě roztroušené oblečení a v klidu se obléká. Nakonec hodí hlavu dopředu, několikrát si projede vlasy rukama, prudce je hodí zpátky, prohrábne je a je ready. Tak a protože se nechceš znovu přemisťovat, pojedeme autíčkem. Uculí se tajemně.

[Spike]

+natáhne si kalhoty a pozoruje Beccu jak si "češe" vlasy+ Kdyby se takhle česal Angel nechodili bysme všude pozdě +podotkne jen tak mezi řečí a oblékáním+ No mohly bychom si dát pečinkouvou jízdu. O poledni se staženou střechou +z kalhot světe div se vytáhne mentolku, rozbalí a dá do pusi. Kdo by řekl že si snaží udržet svěží dech+ Budu řídit +řekne z naprostou samozřejmostí, suveréně zamíří ke dveřím a vyjde jimi ven+

[Rebecca Altamirano]

No to jo, jenže bez jeho posedlosti vlasama by to nebyl Angel. Zasměje se pobaveně. Chyba, zlato. Za prvé, nemám kabriolet, takže stažená střecha se nevede. A za druhé, neřídíš, prorotže svoje mazlíky nikomu nepoůjčuju. A nevím kam se ženeš, beze mě se do garáží stejně nedostaneš. Culí se na něj sladce, předejde ho a vede ho propletencem tmavých chodeb - a tajných chodeb - až naťuká bezpečnostní kód u dost neprůstřelně vypadajících dvěří, které se s tichým sykotem otevřou. V garáži to voní olejem, naftou a ve světle ostrých zářivek se zalesknou nablýskané karosérie jejích mazlíků. A tohle je zas moje malá posedlost. Uculí se pyšně a prsty přejede po černém laku Mitshubishi.