Night of the Orient - Ostrov

[golux]

Tedy... ne že bych sama tvořila, na to si netroufám... ale ráda se podívám na pěkný kousek... a hlavně mám ráda tu atmosféru, pach líčidel, takové to hemžení v zákulisí, předvádějící se dámy v hledišti a tak... je to úplně jiný svět. A na jevišti... člověk může být něčím jiným. Třeba něčím, čím chtěl vždycky být....

[John Wilmot]

Máte pravdu je to svět snů a falešných zázraků. Může se tam stát cokoliv a taky často děje. Už v zákulisí. Vaše tvář by se na jeviště hodila. +pohladí ji po líčku, sjede až na hranu čelisti a pak na rty, kterých se dotkne jen nepatrně+

[golux]

Myslíte? trochu se zachvěje, z jeho dotyku ji zamrazí Nevím, jestli bych byla schopna něčeho takového... tím chci říct, jestli bych byla schopna si hrát na někoho jiného... vcítit se do jeho pocitů... možná, kdybyste mi s tím pomohl... podívá se mu do očí

[John Wilmot]

Bude mi ctí. +lehce se usměje a zadívá se jí do očí, tak hluboko+ Nejdůležitější je vášeň. +nakloní se k ní až jí rty zavadí o skráň a šeptá+ Osatní pocity z ní vycházejí, snadno...

[golux]

zavře oči, jak ji jeho blízkost omamuje Vášeň... zašeptá Do toho bych se mohla vcítit docela snadno... zhluboka se nadechne jeho vůně, pak se ale najednou vzpamatuje a trochu se odtáhne Vy jste opravdu nadaný učitel, hrabě... rychle se napije, aby se vzpamatovala

[Manori]

*vzdálí se od golux s Johnem a zajde za Beccy ještě* tak asi pomalu půjdu...vítej mezi Vyššími, tedy oficiálně..*uculí se a obejme ji*

[Rebecca Altamirano]

Man, děkuju Usměje se a taky ji obejme. Tak zas někdy, třeba ve Slastech. Mrkne na ni.

[John Wilmot]

Možná to bude jen mou nadanou žačkou. +usměje se a taky se napije+ Šla byste se se mnou projít po pláži? Je tak nádherná noc, nechce se mi jít samotnému. +zaprosí+

[Manori]

Třeba..*uculí se, rozloučí se i s ostatníma a přemístí se*

[golux]

John: Ale jistě... taky potřebuju trochu na vzduch... zamává Manori, přijme Johnovo rámě a nechá se vést ven