Sídlo

[Rebecca Altamirano]

Slabě se pousměje, pak ale potřese hlavou a rukou si prohrábne vlasy. Ty to nechápeš... Ohrozila jsem vás. Hlavně Nicci. Podívá se na ni něžně. Nemáš tušení, co všechno se mohlo stát a udivuje mě, že se to nestalo. Zadívá se mu do očí. Nevím, co bych dělala, kdyby se ti něco stalo. Vám oběma. Pohladí Nicci po tvářičce. Pak si pozvdechne a vyvede jen ven před sídlo, kde je lapne za za tlapky a přemístí do Charlieho domečku.

[Angel]

+stane před jejím sídlem (nebude řešit jak se sem dostal, prostě tu je) a zasmuší se. Kdyby nemusel nikdy, nebo alespoň v následujících letech, by se nevrátil do společnsoti, ale jeho osud a povinosti ho volají. Zaklepe/zazvoní a čeká jestli je někdo doma+

[Rebecca Altamirano]

Dveře se otevřou, aniž by bylo vidět, kdo je otevřel, ale je slyšet tlumené prásknutí, jak se jeden ze skřítků okamžitě přemístil za Beccy do Slastí. A během necelé minuty se vrátí i s Beccy. Skřítek jí neřekl, co se děje, jen to, že musí okamžitě domů.

Tak co se dě... Rozhlédne se po hale a když spatří Angela, málem spolkne vlastní jazyk. Angele...? Kde ses tu, umerlinovazadku, vzal?! Zírá na něj, lehce v šoku.

[Spike]

+Dorazí ku vchodu s pomláskou v ruce. Neferet mu neprozřetelně prozradila jak se u nich koleduje a to by nebyl Spike se svými sadistickými chotkami aby to nechtěl vyzkoušet. Navíc, když za to dostane něco sladkého co si může rozpustit do krve. Zazvoní. Vesele, doslova rozverně se culí a popleskává si pomlázkou do dlaně, zatím co čeká až mu přijdou otevřít+

[Rebecca Altamirano]

Jeden ze sloužících přijde otevřít a kouká na něj lehce nechápavě. Když si všimne pomlázky, nepatrně u cuknou koutky. Ustoupí ale stranou, aby mohl Spike projít. Pojďte dál, prosím. Už jste tu dva. Vyzve ho a když vejde zavře za ním dveře.

(šupej do Hlavní síně;) )

[Kain]

+Najednou se před sídlem zčista-jasna ve vzduchu, kousek nad zemí objeví obrys dveří. Nejdřív je velice nejasný, ale pak získává na intenzitě, až se po chvilce ve vzduchu vznáší tmavé, dubové dveře. S lehkým vrznutím se otevřou a vystoupí z nich Kain. Došlápne na štěrk před hlavní bránu a pečlivě je za sebou zavře. Ty v okamžiku zmizí. Rozhlídne se a chvíli si zaujatě prohlíží ten temný hrad. Usměje se spokojeným úsměvem, co značí, že přesně tohle je jeho styl. Vykročí lehkým krokem před. Před vstupními dveřmi se zastaví. Zvedne pěst a párkrát silně zabuší.+

[Devlin]

Stejně víš, že On ti to nikdy nedovolí. *poznamená k jeho snažení jako by mimochodem, když se mu opět zhmotní za zády*

[Rebecca Altamirano]

Dveře se tiše otevřou, žádné vrzání, které by se od takových veřejí dalo čekat a uprostřed haly stojí drobný skřítek, obrovské oči vykulené jako tenisáky a zlomek vteřiny na něj tiše zírá. Vzápětí se ozve tiché prásknutí a skřítek se přemístí vyhledat svou paní a oznámit jí návštěvu. Nebo možná vetřelce:P

[Devlin]

A prej že démoni jsou šerední *poznamená k vzhledu skřítka a protáhne si velká černá křídla*

[Rebecca Altamirano]

Po několika minutách se ozve o něco hlasitější prásknutí a paní domu se objeví přímo uprostřed vstupní haly. No to se podívejme, kdo to přišel na návštěvu. Pronese s lehce ironickým úsměvem. Takže se shledáváme opět docela brzy, že Kaine? Podívá se na něj a pozvedne obočí a opře se o zeď. Copak pro vás můžu udělat, pánové? Podívá se teď i na Devlina a klidně se mu zadívá do očí a nepatrně pozvedne koutek rtů.