Hlavní síň

[Rebecca Altamirano]

Ares: jo zlato, ale časy se změnily. Usměje se sladce, ale z toho jejich rytí začíná být dost otrávená.
A když si přisadí i Spike, má toho tak akorát pokrk. Běž do prdele, Spiku... Doporučí mu mile a zamračí se. A klidně zastav ty kolečka, co ti šrotují v hlavě přímo viditelně. A víte co....právě jsem se rozhodla, že jdu chlastat sama. Čágo! Praští ošatkou s vajíčky na stolek a bryskně se přemístí do první hospody, která jí přijde na mysl.

[Ares]

Becca: Já vím, zlato. Ale netěší mě to. řekne zamračeně, i když vidí, že to Becce už leze na nervy. On s tím předci nezačal....

Když Spike tak mile poznamená, že byl vždy až za ním, v očích mu nebezpečně blýskne. Tak ale teď jsi to přehnal, blonďáku! otočí se s úmyslem, že ho pořádně praští aspoň tou pomlázkou přes obličej, když už sebou nemá meč, ale v tom se Becca naštve a přemístí se bůhvíkam. Rebecco, počkej, ksakru! Stihne ještě zakřičet, natáhne se, ale v ruce už sevře jenom zvířený vzduch. Nasraně se podívá na Spikea. Co máš, kurva, za problém?!

[Spike]

+Jen pozvedne na Beccikým odchodem obočí. Vlastně ho ani nepřekvapilo že se naštvala a zmizela. Sice se zdá že svoje poznámka vypouští jen tak nahodila, ale dost často si je vědom jejich následků+ Ty seš ale komik +neřekne to vůbec vesele, naopak velice nevesele a velice chladně+ Co mám za problém? Nech mě přemejšlet.... +dramaticky si poklepe prstem na bradu a pozvedne oči ke stropu kde jakoby hledal odpověď+ Jo! +luskne+ Už vim! Vychrápal ses s mojí milenkou.

[Rebecca Altamirano]

Po chvilce se ozve tiché prásknutí a objeví se poněkud vyděšeně se tvářící skřítek. Koukne z jednoho na druhého, polkne a rychle vyřídí vzkaz.
Ehm...Moje paní vám vzkazuje, že jestli se servete v jejím domě, osobně vás stáhne z kůže a ten bordel jimi vytře. Těkne pohledem z jednoho na druhého, trochu toporně se ukloní a urychleně zmizí.

( )

[Ares]

(lach, bezpečnostní opatření )

Jo, to bude nejspíš potřeba, nechat tě přemýšlet.... sarkasticky. Založí se ruce na hruď, opře se o stěnu a zatváří se velice znuděně. K ničemu jsem ji nenutil. Nespíš jsi ji nestačil, blonďáku, tak přišla za mnou. (No jo, taky si trochu musí rýpnout.) Snad i čeká, že se na něj Spike vrhne, když se tam najednou objeví to podivné stvoření. Pani? Chvíli mu trvá, než si to spojí s Beccou, skřítka asi ještě neviděl. Než se skřítek stihne vypařit, chytne ho za nějaké to oblečení, co má na sobě, aby mu neutekl. Kde je? zeptá se, přičemž jeho pohled jasně naznačuje, že očekává odpověď.

[Rebecca Altamirano]

Skřítek se zatváří vyděšeně, ale zároveň zarputile. To nesmím prozradit, byl bych potrestán. Zavrtí hlavou, až se mu jeho velká ušiska zatřepou. Pak se mu hbitě vysmekne a přemístí se.

(no jo, došlo jí, že nechat je tam samotný nebylo úplně rozumný )

[Ares]

(som naňho jaksi zabudla)

Co to k čertu...?! když skřítek zmizí tak náhle, jak se objevil. Koukne zamračeně na Spikea, no pak nad ním jen mávne rukou. Nemám čas se tu s tebou vybavovat, no buď si jist, že jsme se neviděli naposled. Já si urážky jen tak líbit nenechám. Hodí po něm ještě jeným zamračeným pohledem a v okamžiku zmizí, jde hledat Beccu.

[Tony Dolohov]

+přemístí se do hlavní síně a rozhlíží se po někom, kdo by ho navigoval do Rebečina sídla ve Finsku+

[Zaměstnanec]

Po chvíli se odněkud vynoří skřítek a hluboce se mu ukloní. Pan Dolohov? Upře na něj tázavě velká očiska a když dostane kladnou odpověď, podá mu leštěnou, dřevěnou krabičku. Malý dárek od mé paní na uvítanou a zároveň předmět, který vás dostane na Musta Tähti. S úklonou mu krabičku předá a několik kroků zacouvá, aby nebyl v poli působení přenášedla.

[Tony Dolohov]

+převezme od skřítka krabičku a opatrně do ní nahlédne. Její obsah mu pozvedne údivem obočí a na rtech vyloudí lehce arogantní úsměv, který vzápětí přejde do obdivného. Na nic nečeká a dotkne se chladné oceli, která ho přenese do Finska+