Pokoj Seleny

[Samuel]

Sel: chvíli ji líbá a objímá. to nechám na tobě... a za odměnu ti můžu předvést já nějakou košili, když mi ustříhneš ty papírový cedulky za krkem... pohladí ji po zadečku. nebo bys je mohla vášnivě ukousnout... krčí nos a směje se. a nepouští ji od sebe.

[Selena]

Sam: Tak ten poslední model, ani sis ho nestihl pořádně užít, když jsi tak utekl. <culí se na něj a prohrábne mu vlasy> Tu odměnu beru. <usmívá se> Ustříhnu, utrhnu, jak si pán bude přát. <pokyvuje se smíchem hlavou a políbí ho> Ale to mě budeš muset pustit.

[Samuel]

Sel: no, musel jsem se proběhnout, přikývne. a políbí ji na špičku nosu. doufám, že teď to vyřešíme i jinak. kouká na ni a usmívá se. pustit... zase... teď jsem si tě ulovil, hvězdičko. povzdychne. nešlo by to bez toho?

[Selena]

Sam: Hmn, uričtě vyřešíme. <usmívá se a přikyvuje> Jedině, že bys mi s převlékáním pomohl, ale to to by sis pak neužil přehlídku, tedy pokud bysme k ní vůbec došli. <culí se a políbí ho>

[Samuel]

Sel: neochotně ji pouští. přehlídka je pouze prostředek, nikoli cíl. nemohl bych ti pro začátek pomoct se svlíkáním? a jak řekne, tak začně konat.

[Selena]

Sam: Rozhodně nejsem proti. <zvedne ruce, abyjí mohl stáhnout tričko> Taky bych ti mohla pomoct, když si budeš zkoušet tu košili. <zazubí se a začne mu rozepínat košili>

[Samuel]

Sel: já chci pomoct rozhodně. přetáhne jí tričko a hladí ji po pažích a ramenou. zajede jí prstem pod ramínko podprsenky. tohle už jsem viděl? zatváří se, že vzpomíná. a pozoruje její šikovné prsty, jak se probojovávají řadou knoflíků.

[Selena]

Sam: <trošku jí naskakuje husí kůže, jak jí hladí po nahých pažích, konečně rozepne všechny ty knoflíky a vítezoslavně se usměje, přejede rukama přes jeho nahou hruď, dozadu na záda a trochu se od něj odkloní> Hmn <zamyslí se> Myslím, že ještě ne. <uculí se> Líbí? <vypne hruď>

[Samuel]

(née, jenom když se oblíkala, po sprše, než šli ven... )

Sel: zatváří se moooc spokojeně, jak je hlazen. líbí... sjede prstem pod ramínkem až za košíček a jemně zkoumá obsah. přitáhne si ji plíž a zaplaví její vář drobnými polibky. a pomalu přechází na krk.

[Samuel]

někdo zaťuká a když se od sebe na chvilku odlepí, za dveřmi je vozíček se zásilkou z cukrárny.

Sel: to jsem chtěl, abych nestrádal nedostatkem energie. možná ti taky něco dám... šaškuje a jako váhavě a neochotně jí dá do pusy malinký kousek dortu. to stačí, ne? odváží vozík z chodby do pokoje. tváří se, že zbytek sladkostí je už jenom jeho .