Salónek

[Beatrix]

+zamračí se a v mžiku mu donese velkej hrnek horké čokolády, krásně to voní a hřeje+ na..dej si...+podá mu to a pohladí ho po vláskách, sedne si vedle něho a sleduje ho+ M...nevíš? A...no..nemáš tu třeba s někým sraz? +ale vzhledem k tomu, že Serpentius nikam moc nechodí...+

[Serpentius Zmijozel]

*očichá hrnek s čokoládou, zakmitá nad ním jazykem, omočí ho v tekutině a usměje se*
Není to zssselené, ale je to ssssskvělé...

*napije se*
Ssssrazsss? Nemyssslím...Byl jsssem doma a najednou tady. Asssi mě otecsss zsssapoměl zsssamknout. Já...Beatrixsss neříkej to prosssím nikomu...Mívám občasss výpadky paměti. Otecsss říká, že v určité dny nesssmím zsss pokoje.

[Beatrix]

(a teeeď nás všechny sežere!)

+trochu jí cukne ret jak ho má tendenci nakrčit když vidí co dělá s tou čokoládou, ale snaží se ovládat+
A...um..co s tím budeme dělat? Salazarovi asi volat nemám, že...+dá mu vlásky za ouško s povzdychem, že ten by asi dělal kravál+ Chceš tu zůstat, nebo tě mám nějak dostat dom? Máš hlad? Není ti zima? +starostlivě ho vezme za ručku+

[Serpentius Zmijozel]

(mě se strašně líbí, jak v něm pořád vidíš dítě )

Nicsss mi není, děkuju Beatrixsssssss...
*povzdychne si*

Chvíli bych tu rád zsssůsssstal, ale otecsss by to měl vědět. Poššššlu mu zsssprávu. Máššš tu nějakou sssovu?

[Beatrix]

(on JE dítě, a Salazar v podstatě taky, jenomže ten je už v pubertě a je pěkně namyšlenej...)

+tak se rači odtáhne, když si tak srdceryvně povzdychne, třeba mu to vadí, že...+ Dobře...
Jo, Dezember se venku rochní ve sněhu..ale..přežije tu cestu, žejo? +aby ho salazar vzteky nesešrotoval+

[Serpentius Zmijozel]

Neboj ssse, Dezsssembrovi sssse nicsss nessstane

*ujistí Beu, nechá si přinést pergamen a brk, napíše otci vzkaz a odešle Dezembera*

Beatrixsssss, dej mi prosssím čšššervené víno...

*udělá na ni oči*

[Beatrix]

To budu jenom ráda...
+sleduje ho zamyšleně jak píše a s nakrčeným čelem si tak nějak rekapituluje nakolik ho poznala..no asi vůbec, jak tak zná tu jejich famílii...+

Červený víno? +trochu se zamračí, ale pak nad tím mávne rukou+ no..asi seš na něho už dost velkej...+donese odvedle nějakou kvalitní flašku, podá mu ju i s vývrtkou a postaví před něho skleničku, sama si donese sklinku něčeho tvrdšího+ Tak..jak se vůbec máš? Neviděla sem tě snad...rok? Dva?

[Serpentius Zmijozel]

*ochutná víno stejným způsobem jako prve čokoládu*
Velmi kvalitní...
*usměje se na Beu*

Ano, dlouho jsssme ssse neviděli. Ssstudoval jsssem a taky jsssem byl nemocsssný, ale otecsss dělá všššechno pro to, abych byl zsssdravý a sssessstra mu pomáhá.
Já totižššš nějak nemůžšššu zsssvládnout to, cssso mám po matcssse. Ale neboj ssse, nikomu jsssem neublížšššil maxsssimáně sssobě.

*ihned Beu utěšuje, aby snad nedostala strach, že něco provede*

Ale dossst o mě, jak ssse má ten tvůj mudla...Mário ssse jmenuje, že?

[Beatrix]

+upije alku+ Jo..otec vždycky dělal všechno, abys byl..v pořádku. +trochu kysele se usměje, páč ty Salazarovy plány moc nemusí, že...+ Kdybych pro Tebe mohla něco ještě udělat...+mávne rukou, ať si řekne+ Toho se nebojím, ne teď...ale...mrzí mě to...že..že Ti Salazar nedal víc času. Doufám, že...tě k ničemu nenutí?

Mário? +napřímí se tak trochu do obranné pozice+ Ty o něm víš? no Vlastně...má se asi dobře..má novou přítelkyni..nějaká návrhářka..pěkná...+dá si loka+

[Serpentius Zmijozel]

Omlouvám ssse, to jsssem netuššil...
*je celkem vykulenej, že jsou zase věci jinak*

Víš, Beatrixsss, otecsss pro mě dělá vššše cssso je v jeho sssilách. Není zssslý. Nikdo ho nezsssnáte.
*trochu horlivě obhajuje otce*
*přiletí Dezember s odpovědí. Serpentius si od něj vezme pergamen. Tam je napsáno:
Synu, požádej Beatrix, aby tě doprovodila domů, až budeš chtít domů jít. Jistě to pro tebe ráda udělá a poděkuj jí. Později si promluvíme.*

*Serpentius se usměje. Vezme Beu za ruku*
Beatrixsss, omlouvám ssse zsssa sssvou netaktnossst...ty jsssi teď...sssingle?