Lokál

[Samantha Wood]

+rozesměje se nad představou toho, že se on začne červenat+ No abych pravdu řekla, neumím si to vůbec představit. Opravdu se ti omlouvám, nijak jsem to nezamýšlela +řekne naoko kajícným hlasem+ Malovat? No to je škoda, ještě jsem nikomu modelem nestála...musí to být zajímavá zkušenost +přemýšlí nahlas pak si prohrábne nedbale vlasy až jí ovane vůně lilii, které teď má v pokoji+ Co by jsi řekl na to někdy vyrazit třeba do kina či do nějaké podobné instituce, jestli se tady něco takového nachází?

[Nesmrtelný]

Já už také ne. Je to dávno co jsem se naposledy červenal, ale doufám že až se mi to příště stane, budu mít po ruce fotoaparát. Takovou raritu je nutno zachovat pro budoucí generace +s ní vždy tak lehce vtipkuje, dělá si srandu i sám ze sebe a přestává být upjatě vážný. Cítí se daleko uvolněněji+ Vlastně to není tak veselé jak se zdá. Musíš třeba pět hodin sedět prakticky bez pohybu a navíc poslouchat nudné historky mistra malíře. Párkrát už jsem to zažil +souhlasně kývne hlavou+ Mají tady kino. Z venku vypadalo staře, myslím tím že to nebylo to obrovské multikino zavřené ve skleněné bedně. Mohla by tam být podobná atmosfera jako kdysi +nostalgicky se usměje a karátce zahledí do minulosti+ Není to ani století co lidé chodili do kina na promítání krátkometrážních filmů jako do divadla na představení. Ve svátečních šatech, vyleštěných botách a ověšení válečnými medailemi.

[Samantha Wood]

+usmívá se+ No dobrá, ty dokážeš vždycky na všem najít negativa +řekne naoko popuzeně+ Staré kino...Ráda bych poznala alespoň část z časů minulých, de fakto jsou ty časy i součástí tebe +podotkne a poslouchá jeho zamyšlené vzpomínání+ Myslím, že v dřívější doba byla taková více čestnější a morálně silnější. +řekne trochu posmutněle, ale pak trochu ožije+ Máš také nějaké medajle? +zeptá se zvědavě+

[Nesmrtelný]

Zajedeme do Prahy na Karlově mostě tě zvěční v daleko zabávnější atmosféře než skutečný malíř. Leckdy mají pouliční pouťové malůvku hlubší duši, než profesionální malba +zakroutí hlavou z mírně pobaveným úsměvem+ Kdybys to měla brát takto, pak bychom měli začít u Kolosea a ke Kinu se postupně propracovat +přikývne na souhlas+ Byla, ale i dnes najdeme spoustu čestných lidí, stačí se jen dobře dívat. Navíc, dřív člověk nevěděl co je skutečná čest a co jen divadýlko pro publikum života. Dnes je to víc vidět. Lidí už se za své pokritectvý, bohužel nestydí +zdá se že se nad tím musí zamyslet+ Pár jich mám, to je fakt, ale většinou se mi úspěšně dařilo se poctám vyhýbat. Některé věci pro mě mají větší cenu než medaile.

(Pokud chceš jíti do kina, pak by to chtělo vyhrabat nějaký trailer na film na youtube +drbe se na hlavě jak přemýšlí co vybrat+)

[Elias Magnus]

+ochutnává svojí svíčkovou, ale přitom ho upřeně pozoruje+ Správně, nikdy neříkej nikdy +zářivě se na něj usměje za jeho poklonu+ No tak já jen doufám, že se mi to povede zdržovat co nejdýl. Měla jsem kolem sebe vždy jen negativní pojetí manželství, takže chápeš proč se do toho zrovna dvakrát nehrnu

Miluji tu svobodu, když se člověk neváže na druhého. překvapivě rychle konzumuje svíčkovou. Usadím se ve vhodný čas.

[Anette Bowell]

+kouká jak v něm svíčková rychle mizí a pousměje se tomu+ Myslím, že na to máme stejný nebo minimálně dost podobný názor +usměje se a také se víc pustí do svíčkové+ Na to usadit se je vždycky času dost.

[Samantha Wood]

Hm Praha...+přemýšlí+ Myslísm, že už jsem o tom městě slyšela +usměje se+ Ty méně umělecké styly mají většinou větší hloubku, tedy alespoň ty co jsem vídala doma +trochu pokývne na potvrzení svých slov+ Dobrá, dobrá vzdávám se +usmívá se+ Zůstaneme u toho kina jo. Představení v koloseu bych nemusela zvládnout. +úsměv se jí rozšíří+ Já říkala, že jsi věčný pesimista +řekne to tak, že je vidět, že si ho jenom dobírá+ Někdo může ženy lákat na sbírku motýlů, jiný zase na válečné medaile +mrkne na něj+

(Dobrá něco tam vyberu +řekne optimisticky s úsměvem+)

[Elias Magnus]

Anette: Máš ráda psy? zeptá se najednou. Chtěl bych si nějakého koupit, tak bys mi třeba mohla pomoct vybrat... koukne na ni.

[Anette Bowell]

Elias: +překvapeně, ale nadšeně se na něj podívá+ Zbožňuju je. Dříve jsem měla bígla, po jeho odchodu do věčných lovišť jsem si už dalšího nepořizovala +řekne trochu posmutněle+ No když budu přínosem pro výběr, ráda ti pomůžu. Myslím, že se v tomhle celkem orientuju. Jak velkého by jsi chtěl mazlíka? +zeptá se už zase s úsměvem+

[Elias Magnus]

To je mi líto. podívá se na ni se smutkem v očích. Byl jistě úžasný... Já bych chtěl něco většího, ale pochybuju, že by mi v hotelu povolili psa, takže to zůstane otevřené do doby, kdy budu bydlet ve svém. zazubí se na ni a vytře knedlíkem zbytek omáčky.