Salónek

[Styx]

+Soucitně pozoruje Remusovu smutnou tvář+ Zdá se, že jaksi nemůžeš zapomenout... +vzdychne, čím dál víc je jí jasné, že Remus žije ve vzpomínkách+ Zanech té nostalgie. Měl by ses upnout na něco nového a minulost nechat plavat. +dostane nápad+ Co začít víc chodit mezi lidi a konečně si přestat urovnávat myšlenky? Zdá se mi, že jsi dost oblíbený. Tak proč nehledáš za Man náhradu? +zvědavě+ Že by životní láska, kterou už nic nepřekoná? +upije a soustředěně pozoruje jeho tvář+

[Remus Lupin]

ne, tak my jsme si to vyřešili a neřekl bych, že nejdu dál...jen si prostě teď nechci někoho k sobě poutat...vyhovuje mi to, že jsem volný a na nikoho se nemusím ohlížet. *pokrčí rameny*
spíš to je i tím, že nejsem typ, který by musel být ve středu dění....takže mi lidi tolik nechybí...prostě vlk samotář*uculí se* a ne u všech jsem oblíbený...

[Styx]

Být volný a bez závazků je lákavé. Do té doby, než si člověk uvědomí, že nemá pro koho žít a nikdo nežije pro něj. +na chvilku propadne teskné touze, pak překvapeně vyjekne+ Och, co to ze mne vypadlo, to je jak z knihy citátů! +rozesměje se+
+po krátkém zaváhání mrkne po očku na něj+ Hele... Remusi... co kdybych tě pozvala do svého domu? Že bys mi trochu pomohl s tím zařizováním, jak jsi slíbil... Byl bys moje první návštěva... +napjatě čeká, zda ze svého slibu nevycouvá+

[Remus Lupin]

*zamrká*No a co Bea? Nebudou se zlobit, že se tak seberem a zmizíme? *zauvažuje* No jestli potřebuješ s něčím pomoct...

[Styx]

+rázně zavrtí hlavou+ Ne, to Bee a Mariovi neudělám, abych odešla bez rozloučení. Moc pro mne oba udělali. Jsou přece v kuchyni, tak jdu za nimi.
+ zaklepe na dveře+ Beuš, Mario, nebudete se zlobit, kdybychom už šli? +volá na ně přes dveře+ Díky oběma za skvělou večeři a příjemné posezení. A Beo, ještě jednou díky ty-víš-za-co +nejradši by ji objala+ Tak my jdeme +vyjde ven za Remusem+
Remusi... +přiblíží se k němu a chytne ho za ruku+ vždyť ty vlastně nevíš, kde se nachází mé sídlo +pobaveně se usměje a zašeptá+ Orlí hnízdo +a přemístí se+

[Beatrix]

ehm...+vykoukne ven a vypadá dost vztekle, ale snaží se aspoň trochu usmívat+ děkujeme za návštěvu, mějte se hezky a kdykoliv se zase stavte! a nemáš vůbec zač! +mávne na ni a zase zapadne zpátky+

[Alexander Mahone]

Přijede před Mýtinku a vejde rovnou do salonku.

[Beatrix]

Už duúúú! +málem se přerazí o práh u dveří, ale úspěšeně to ubrzdí před alexem a se širokým úsměvem mu podává ruku+ tak vás tu vítám! +upravuje si ještě trochu šatičky+

[Alexander Mahone]

Pousměje se Dobrý večer. Mám tu něco pro Vás podá jí kytici

[Beatrix]

Ježiš děkuju, ty sou nádherný! +sotva kytku pobere a dá ju do velké vázy+ Co bych vám tak dala já...+bezradně se rozhlídne+ Hmh...nechcete časopis o zbraních? +podá mu nějaký číslo střelecké revue, nebo jak se to menuje+ a pak teda to jídlo...+kývne ke stolku, kde mají už prostřeno+