Pokoje Mollyz

[Isamun]

začíná být zoufalej a vytočenej. prsten mám já. doprčic, Molly! to se budem bavit přes dveře? nebo to mám tady rozkopat?! zabuší silněji a opře se o dveře celou vahou.

[mollyz]

Sam: +Nevydrží to a dveře pootevře.+ Nekřič, Isamune! +Nedokáže ho nevidět.+

[Isamun]

jak se dveře otevřou, okamžitě ji chytí kolem pasu a pevně a rychle strhne k sobě. pak se přeci jen uklidní a trochu znejistí, že je na ni moc hrr. jemně si položí tvář na její. otírá se o ni rty. musím řvát, když jsem bez tebe. když se mnou nemluvíš... drží ji a tiskne k sobě, snaží se jí nelámat žebra, ale pořád si nepřipadá dost blízko.

[mollyz]

+Je v jeho objetí vyděšená a šťastná zároveň. Sykne bolestí, protože jí presuje vnitřnosti do jednoho chumlu.+ Same, znovu se ptám...a nekřič...vyřešil jsi všechno? Všechny prsteny a závazky? +Má strašnou chuť mu říct, jak hrozně ho miluje a potřebuje, ale má strach, po tom všem s Angelinou.+ Vyřešil ?

[Isamun]

její dotazy jsou jako studená sprcha. ne. něco mi zbývá ještě udělat. pustí ji a o půlkrok couvne. prohlíží si ji a přepadá si hrozně bezmocně. chytí ji za ruku. ještě pro ni musím pracovat. nech mě to vysvětlit... pokud teda se mnou ještě chceš mluvit... nečekal jsem, že mě takhle... zavrtí hlavou a má smutné oči. ...najádo...

[mollyz]

Sam: +Tečou jí slzy a ani o tom zase neví. +Same, vysvětli mi to, prosím. Já mám strach...o tebe...jakou práci? Promiň, nechápala jsem včera nic, dneska je to lepší...+Dívá se mu do očí.+ Já tě, Same...+chce říct miluju,ale nedokáže to.+

[Isamun]

Molly: dívá se na ni, jak pláče a v načaté větě a jejím hlase slyší i to, co neřekla. zase ji vezme do náručí a políbí. dobývá se mezi její rty jazykem a sune ji před sebou dovnitř do pokoje. objímá ji a hladí po zádceh a zadečku, trochu ji poponáší. kopne do dveří, aby se zavřely. lásko... moje lásko... mumlá a nemůže se od ní odtrhnout rty ani tělem. postupuje po pokoji a drží ji, nevidí kan se sunou. slíbává jí slzy. říkal jsem, že tě miluju...tebe... a to je vážně všechno, co je důležité, co potřebuješ vědět... to ostatní je balast... Molly... zarazí se u pohovky, napůl zakopnou a napůl tam Sam Molly na sebe stáhne.

[mollyz]

Sam: +Nechá se obejmout, líbat, napjaté tělo se pomalu uvolňuje, Moll ztrácí hlavu štěstím bez sebe, že se se Samem dotýkají.+ Miluju tě....lásko! Miluju...hrozně jsem se bála, že se ti něco stane...že...Buď tu, prosím, se mnou, nepouštěj mě! +Líbá ho na krk a všude, kam dosáhne, hladí ho, nechá se stáhnout na pohovku. Úplně zapomene, že má doma ptačího návštěvníka.+

[Isamun]

(ptačí návštěvník se ušklíbne a letí to zatepla vykecat Tir. )

Molly: nikdy jsem se od tebe nechtěl ani hnout, lásko... líbá ji a hladí po tvářích a vlasech. tak strašně jsi mi chyběla. všechno to - s tou ženskou -je taková blbá fraška... já... ani nevím, co to s ní bylo... tenkrát... teď už jenom opruz, Molly, věř mi, lásko... neví, zda ji má spíš ujišťovat slovy, nebo polibky. chci tebe, tebe miluju... a pak po té pauze a z náhlé blízkosti mu dojde - a musí jí to hned říct. miláčku, strašně moc tě chci... teď hned... můžu? můžu ti to vysvětlovat až potom? věříš mi? sice se ptá, ale už se jí dobývá pod to, co má zrovna na sobě - a není toho moc. stejně mu to připadá zbytečně moc

[mollyz]

(užvaněný zvíře!! )

Sam: +Tiskne se k němu a hladí ho po tvářích.+ Já...věřím ti...lásko...nikdy jsem nikoho tolik...napořád, lásko moje...ano, Same. Všechno mi řekneš...s tou ženskou...myslela jsem, že jste zasnoubení...málem jsem se zbláznila. Málem jsem se zbláznila dneska v noci...spát v Miraclu...tak blízko tebe a bez tebe...miluj mě, vem si mě...stejně jsem jenom tvoje...+nechá ho, aby jí svlékal, hladí jeho poodhalenou hruď, rozepíná mu zbylé knoflíky na košili.+ Bylo to jako věčnost...+políbí ho na ústa.+