Salónek

[Regulus Black]

*odkudsi z půdy se vynoří Krátura, kterého vyrušil nenadálý hluk v domě. Sejde dolů a nevěří vlastním očím* Pane Regulusi?

[Regulus Black]

*zahlédne ve dveřích starého Kráturu a podiví se, kde se tady vzal. Má z toho upřímnou radost, vidět po tak dlouhé době známou tvář. Nechá práce a posadí se ke stolu. Chce se od skřítka dozvědět zprávy o lidech, kvůli kterým se vrátil zpátky. O bratrovi Siriusovi a snoubence Styx. Pozorně naslouchá*

[Regulus Black]

Krátura povídá: Pan Sirius je už rok nezvěstný. Odešel od rodiny a vypařil se. Říkala to paní Blacková, když jsem jí čistil rám. Měla velkou radost a doufala, že už nežije. *podívá se po něm bojácným pohledem* Nikdo o něm nic neví. Dokonce i obrazy mlčí. *Krátura se přikrčí, jako by očekával trest za špatnou zprávu* O slečně Styx nevím nic. Nevycházím ven. *teď už se úplně schoulí až u země* Nezlobte se na starého Kráturu, pane Regulusi.

[Regulus Black]

*vyslechne si špatné zprávy a chvíli sedí se skloněnou hlavou a přemýšlí nad tím, co se dozvěděl. Pak Kráturu propustí a zaměstná se douklízením celého domu, aby přišel na jiné myšlenky. Večer se vysprchuje, oblékne se a s rozporuplnými pocity z toho, co ho právě teď čeká, ale přesto velice nedočkavě vyrazí na Styxin večírek*

[Regulus Black]

*vrátí se domů ze Styxina večírku, dá si pouze krátkou sprchu a ulehne do postele. Myšlenky se mu honí hlavou a ne a ne usnout. Myslí na Styx a na neznámého muže, který jí očividně nebyl lhostejný. Přehazuje se v posteli až do svítání, pak vstane a aby konečně myslel na něco jiného, pustí se do generálního úklidu domu*

[Styx]

+přemístí se na Grimmauldovo náměstí a chvíli váhá, než konečně zabouchá klepadlem na masivní vchodové dveře+

[Regulus Black]

*jde otevřít sám, protože Kráturu zaměstnal někde v patře. Za dveřmi zahlédne Styx a je mile překvapen, nečekal, že přijde tak brzy. Jak se za ní zavřou dveře, přistoupí až k ní a obejme ji. S vášní, zároveň něžně, jako tehdy, když se na tomto místě před několika měsíci spolu loučili* Tak strašně moc jsem se těšil na tento okamžik *přivine si ji do náruče a tiskne ji k sobě* Chybělas mi.

[Styx]

+chvíli jen tak stojí schoulená v Regulusově objetí a vychutnává si ten krásný pocit z jejich setkání. Přestože se od jejich rozloučení událo spoustu změn, pojí je společná minulost a kroužek na prstu+ Nekonečně dlouho jsem čekala na tebe, až se vrátíš. Byly to.. kruté měsíce +hledí mu do očí+ Osud chtěl, že jsi se nevrátil o třičtvrtě roku dřív. Za tu dobu se stalo hodně věcí +sklopí zrak a odmlčí se, netušila, že to bude tak těžké+

[Regulus Black]

*dívá se na ni smutnýma očima* Nelze nijak omluvit, že jsem se tak dlouho neozval. Ale rád bych ti všechno vysvětlil *povolí své pevné objetí, ukazováčkem zvedne její bradu a zahledí se jí do očí* Vidím, že i ty máš něco na srdci. Napijeme se, ať se nám dobře povídá *obejme ji kolem ramen a odvede ji ke křeslům* Co ti mohu nabídnout?

[Styx]

+posadí se do křesla a rozhlédne se po místnosti. Srdce se jí sevře při vzpomínce na to, co všechno tady s Regulusem prožila. Ví, že nesmí v žádném případě propadnout nostalgii, tak se soustředí na dialog, který ji čeká+ Snad jsi nezapomněl, co piju +usměje se a udělá si pohodlí v křesle. Bude to potřebovat+