Land of Sinners

Ne, tak to není +vezme ho za ruku+ Přišla jsem, protože jsem tě chtěla vidět a popovídat si. Ten klub tak nějak vyplynul ze situace +její pohled prozrazuje, že mluví pravdu+ To členství mu chci věnovat k narozeninám, které bude mít za pár dní +vysvětlí mu, proč to chce zaplatit ona+ Není v tom z jeho strany nic osobního, že by ze zášti nechtěl přijít sám. Naopak, myslím si, že až se o klubu dozví, bude se o něj zajímat. A právě proto tě chci poprosit... kdyby přišel, zkus se nějak vymluvit. Já ti to jeho členství teď zaplatím, ale nesmíš mě prozradit +mrkne na něj spiklenecky+

Sevře zase její ruku ve svých dlaních. Víš, co ode mne žádáš? Chceš po mně, abych mu řekl, když se přijde zapsat do klubu: Omlouvám se, pane Lupine, ale konkrétně vám nemohu momentálně vyhovět z důvodů, které vám nemohu sdělit. Opravdu pobaveně se zasměje. Nevím, co by mi asi na to řekl, ale rozhodně by to nebyl ten správný krok k našemu usmíření. Políbí jí lehce hřbet ruky. Ty mi přece nemusíš platit to členství. U tebe udělám výjimku.

+zamračeně nakrčí obočí+ No to je pravda... to by bylo vážně šílené. Doufejme, že k tomu vůbec nedojde. A i kdyby, ty už něco vymyslíš, jak se nenápadně vymluvit +mrkne na něj lišácky+ Díky za velkorysou nabídku, ale to vůbec nepřipadá v úvahu. To členství zaplatím jako každý druhý. Jak bych mu mohla dát dárek, který jsem dostala od tebe? +odmítne rázně a nesmlouvavě mu tam napočítá požadovanou částku+ Ty... ty se chceš s ním usmířit? +pohlédne na něj zkoumavě, když jí dojde, co řekl+

Co bych pro tebe neudělal. Pousměje se a líbne ji na tvář. Jak chceš. Tobě nelze v ničem odporovat. Pokrčí rezignovaně rameny, ale koutky mu cukají. Pak na ni pohlédne a zatváří se trochu provinile. Rád bych. Udělal jsem kdysi hloupost, kterou bych rád odčinil. Ale netuším, jestli o to bude vůbec stát. Napije se.

To si piš, že jo +zasměje se, že musí být po jejím, i kdyby z nebe padaly žáby+ Tos mi udělal velkou radost, že se chceš s Remusem usmířit +na tváři se jí rozzáří široký úsměv+ Těžce nesu, že jste nepřáteli, oba jste mi velice blízcí +zamyslí se+ Nemohu mluvit za něj, ale jak ho znám, myslím si, že tvoji ruku přijme, je to velice hodný člověk +usměje se povzbudivě a dopije svůj čaj+ Budu už muset pomalu jít.

Občas dokážu uznat svoje chyby. Bohužel, někdy je už příliš pozdě je napravovat. Pokrčí rameny. Škoda, že už musíš jít, nikdy se nezdržíš dlouho. Poznamená zklamaně. Vykouzlí novou členskou kartičku s Remusovým jménem a podá jí ji. Ať si pan Lupin ten tvůj dárek pořádně užije. Je to opravdu šťastný muž. Pousměje se na ni. Nechtěla by ses alespoň podívat na ten klub? Budeš jediná žena, která tam vstoupí. Udělá jí lákavou nabídku.

Nikdy není pozdě napravovat své chyby +usměje se na něj tajemně a pak provinile pokrčí rameny+ Slibuji, že příště tady zůstanu celý víkend. Teď už ale opravdu musím letět +vezme si od něj členskou kartičku+ Šťastný muž? Pochybuji, že by si to myslel +zasměje se+ Tak takovou nabídku nemohu odmítnout. To se mi už asi nikdy nenaskytne podívat se do pánského klubu +řekne nadšeně+

Tak pojď. Chytne ji za ruku a odvede ji do prvního patra, kde jí s nadšením a taky hrdostí provede jednou místností za druhou. Tady je bar s tím nejlepším pitím. Nemohu přece takové vybrané společnosti nabídnout obyčejné víno, ušklíbne se. A tady jsou herny. Odvede ji do karetního koutku a dál do místnosti s bowlingem. Doufám, že si každý člen vybere podle svého gusta.

+zírá kolem na ten luxus a krásu+ Je to tady opravdu nádherné. Tady se bude pánům moc líbit +přikyvuje spokojeně+

+zírá kolem na ten luxus a krásu+ Je to tady opravdu nádherné. Tady se bude pánům moc líbit +přikyvuje spokojeně+