Cafeteria

[mollyz]

babočka jenerál...

Patrik: Teta Nicol má menší vinici hned před domem. Moje mamka umřela, když mi bylo pět a táta byl hodně zaměstnaný. Byl to finančník a podnikatel...už taky zemřel. +Zatváří se jako přísně.+ Tak ty se chceš učit francouzky? proč ne, ráda ti dám nějaké soukromé lekce! Ale dej si pozor!! Jsem hrozně přísná učitelka!!! +Tváří se chvíli smrtelně vážně a pak vyprskne smíchy.+
Tvůj bratr se stal taky léčitelem? Je mladší nebo starší? Já byla jedináček...teda až na Fabiena.. + Okusuje koblihu a pusu má tak trochu od cukru, neboť moučník je hojně sypaný. Začne pátrat po nějakém ubrousku, aby se nemusela utírat do rukávu. +

[Patrik Pontus]

To je mi líto. +jak mluví Molly o smrti svých rodičů.+ Opravdu? +musí se pousmát a je na něm vidět, že jí nevěří to s tou přísností.+ Už si někoho francouzsky učila? +zajímá se nenápadně. Takže ho ten její přísný výraz moc nepřesvědčí.+ Ne, ne. +pokroutí hlavou.+ Ten by se na léčení nikdy nedal. Stal se... ehm... také finančníkem. +řekne malinko vyhýbavě.+ A ano, je mladší. O tři roky. +potvrdí.+ Já jsem prakticky nejstarší ze všech bratranců, sestřenic a podobně. +dodá pro vysvětlení. Ale zjevně z toho svého nejstaršího statusu není kdovíjak nadšený. No víc k tomu neřekne.+ Co je vůbec Fabien zač? +zajímá se po chvilce mlčení a odpije si z kávy.+ Ehm... tady... +podá jí lehce nesměle svůj ubrousek. I když chvíli uvažuje, že jí pusu otře sám, nakonec jenom s rukou napřaženou čeká, až si jej Moll vezme.+

[mollyz]

Patrik: +Vezme si od něj obrousek.+ Děkuju...to se mi stane vždycky..+povzdechne a utře si ústa. Instinktivně natáhne ruku zpátky se špinavým ubrouskem, ale pak si uvědomí, že to je už nevhodné a radši ruku zase stáhne.+ Ne-e...vlastně jsem francouzštinu nikoho ještě neučila. Doučovala jsem lektvary...Ale věř mi, jako můj první žák bys byl pod dozorem..+vesele na něj mrkne.+ Och ne...nejstarší ze všech...To jsi musel všechny hlídat a oni na tebe všechno svedli, ne?+ Povzdechne při slově finančník.+ Jestli je tvůj pan bratr takový finančník jako byl můj táta, tak určitě z každého sedře kůži a vlastnímu bratru by nepůjčil, i kdyby ten pak hlady umřel..Teda - promiň - to jsem nemyslela nijak...no, však víš...+ Radši to téma opustí..+
No, Fab. on je - je to prostě Fabien. Na poměry mojí rodiny chudej kluk, ale nikdy bych jinýho bratra nechtěla. Hádáme se spolu, ale taky spolu zažíváme společný radosti a smutky. Je to velmistr ve vymýšlení šílenejch nápadů..+ Dopije svou kávu a usměje se.+

[Patrik Pontus]

+Chvilku trochu bezradně kouká na ubrousek, jak mu jej Moll podává. No když se rozhodne, že ho vezme, Molly ruku stáhne. Aby ten pohyb zamaskoval, vezme si do ruky kafe.
Musí se trochu pousmát.+ Víš, že mně to celkem láká zkusit? +mrkne na ni, aniž by nad tím uvažoval. A je to takové nenucené, jakoby to ani nebyl on.+ Odpovědnosti jsem měl hodně. +přikývne.+ Ale můj bratr není takový hajzl... vydřiduch. Já se spíš moc nestarám do toho, co dělá a on se nezajímá, kde se zrovna nacházím. Oběma nám to tak vyhovuje.+ Pokrčí rameny, no pak se zamyšleně zamračí.+ To nezní moc jako veselá vidina dětství. S otcem jste nevycházeli dobře? +když už Moll to téma nakousla.+
Vypadá jako sympatický chlapík. +usměje se.+ Dáš si ještě něco? +když Molly svou kávu dopije.+

[mollyz]

Patrik: +Vezme nápojový lístek a vymýšlí, co si dá.+ No, já si dám ještě asi..mléčný koktejl..+vymyslí nakonec.+ Ale ne...moje dětství bylo docela fajn, můj táta se definitivně zbláznil asi tak v době, kdy mi bylo 16. Pak to bylo hustý, ale do tý doby byl vlastně docela milej. Minimálně mi nechával volnost. To až potom mě zamknul.. A ty? Byl jsi jako dítě šťastný? Bylo to u vás doma fajn?+ Vyndá si z kabelka cigarety.+ Viděla jsem tě s Fabem kouřit, dáš si? A kdy budeme mít první lekci? + Ta představa se jí líbí, líbí se jí, když se Patrik směje.+ Můžem se učit u mě doma, než ty budeš mít zařízeno.

[Patrik Pontus]

+Zavolí číšníka a hned Molly objedná mléčný koktejl podle výběru a sově ještě flašku minerálky. Když číšník donese, co si objednali, nalije si minerálku do sklenice a právě když Molly říká o tom, jak se její otec zbláznil, trochu se zakucká.+ Ehh.... ech, ech....pardon... Jak to myslíš, že se zbláznil a nenechával ti volnost? +zamračí se trochu, jak si to představí.+ No... u nás doma... +zamyšleně, ale nakonec pokývá souhlasně hlavou.+ ...jo.... dalo by se říct, že jsem měl šťastné dětství. Až na některé povinnosti jsem si mohl děla v podstatě co jsem chtěl. Tedy až dokud mi nebylo osmnáct. +dodá poněkud trpce a opět se napije. Příliš dlouho neváhá a cigaretu si vezme.+ Děkuji. Nabídl by jsem ti ze svých, ale před rokem jsem s tím přestal.... +pousměje se.+ ...zdá se, že doteď. +spokojeně vyfoukne kouř.+ Jak budeš chtít. +opět se pousměje a hledí jí při tom do očí. Zdá se, že ta cigareta mu dodala trochu sebevědomí ( z neho bude nakoniec ťažký kuřák).+

[mollyz]

Určitě si časem najde lepší zábavu, než kouření.. )

Patrik: +No..nenechával mi volnost - to není úplně to správné označení. Prostě mě zamknul v našem domě a donutil mě vdát se za člověka, kterého považoval za vhodného kandidáta na děcice impéria..+protočí oči.+ Co udělali s tebou - v osmnácti?+ Už také kouří a pramínky modrého dýmu z jejich cigaret se spolu proplétají nad stolem.+ Vrhnul ses před rokem na zdravý styl života? + vesele se usměje.+ Já jsem hrozný kuřák. Někdy nekouřím třeba měsíc a pak další měsíc každý den skoro krabičku. A nemám problém ani s jedním extrémem..tedy, plíce zatím nic neříkaly.. + Najednou se zarazí.+ Víš, že už jsem si s nikým hrozně dlouho takhle nepovídala? Je to moc fajn...

[Patrik Pontus]

(aspoň dým sa proplétá )

+Poslouchá ji, oči upírá na prázdný šálek od kávy, který pořád svírá v obou dlaních. Ani to nevypadá, že by ho Mollyno vyprávění nějak překvapilo.+ Moc dobře vím, jaké to je, když rodiče prosazují svoje zájmy a je jim jedno, jestli při tom zničí někoho štěstí.+ řekne trpce, aniž by jí pohlédl do očí. Čím vlastně i tak trochu odpovídá na její otázku. Když mluví o tom životním stylu, zvedne pohled a překvapeně ji pohlédne do očí. Když si však uvědomí, že se to týká těch cigaret, usměje se.+ Jo, tak nějak. +přikývne pořád s úsměvem.+ Já jsem takhle také několikrát zkoušel přestat, ale podařilo se mi to až před rokem. +usměje se a demonstrativně si labužnicky potáhne z cigarety.+ Aspoň jsem si to myslel. +dodá s úculem. Přikývne a hezky se na Molly usměje.+ Také se mi s tebou hezky povídá. I když vím, že se mnou toho člověk moc nenamluví.+ omluvně.+ Ale jak to, že tak dlouho ne? To o tak krásnou ženu.... ehm.... tedy... jak to, že ses s nikým takhle dlouho nebavila? +zarazí se trochu, jak se moc rozpovídal.+

[mollyz]

Patrik: +Z jeho řeči cítí tolik nevysloveného a má chuť zaplavit ho otázkami, ale udrží se na uzdě.+V čem doma skřípli tebe? No víš, od té body, co muž, kterého jsem milovala odešel do jiné dimenze a už se nevrátil, jsem mluvila jen s nemnohými. Spíš jsem byla s knihami. To je taky dobrá společnost..+usměje se na něj a nabídne mu svůj mléčný koktejl, který jí mezitím přinesli.+ A pak - člověk se zase na sebe může podívat z jiné perspektivy. To mám ráda. Když jsem byla na škole, byla jsem nesnesitelná šprtka a knihy byly mým životem. Dnes jsou to přátelé...ale někdy mám strach, že kus šprtky ve mně zůstal. Ale divoká, to jsem pořád...+ Zasměje se a trochu zrudne, když si uvědomí, co vlastně řekla.+ Vnímáš ty změny taky?+ Snaží se to zamluvit.+

[Patrik Pontus]

Ale.. +jenom mávne ledabyle rukou a opět si potáhne z cigarety.+ ...jako vědí obvykle rodiče skřípnout své děti, když se nechovají zrovna podle jejich představ, +zachmuří se, jak si na to vzpomene a chvíli nepřítomně proplouvá vlastními myšlenkami, když se najednou vzpamatuje. Omluvně na Molly koukne a opět si potáhne.+ Já tomu pořád nerozumím. +zavrtí hlavou.+ Co to vůbec znamená, ztratil se mezi dimenzemi? Jakživ jsem neslyšel o kouzelníkovi a že jsem toho slyšel hodně, který by dokázal cestovat napříč dimenzemi. +pokroutí hlavou, že si to opravdu nedovede představit.+ No, já ti tu knižnou společnost rozhodně nemůžu vymlouvat, to bych byl pěkný pokrytec. +usměje se, že to také dělá.+ Opravdu jsi byla šprtka? Tomu se dá jen těžko uvěřit. +řekne s úsměvem, no pak se zarazí, jak si uvědomí, co vlastně řekl.+ Tedy.... tím samozřejmě nechci zpochybňovat tvé znalosti a vůbec...ehm... divoká... +zopakuje a také u toho trochu zrudne.+ Jaké změny? +snaží se to také zamluvit.+