Cafeteria

[Fabien]

+Přemístí se před kavárnu a chvíli se rozhlíží po ulici. Pak setřese sněhové vločky z kabátu a vstoupí dovnitř.+ Kde ta ženská může být?+ mrmlá si pod vousy a mezi dveřmi setřásá sníh i z vlasů. Rozhlédne se po kavárně a jeho zrak se zastaví u stolku, kde sedí Bea, Světl. a Molly.+ No, tady jsi!! Konečně!!! Přijedu z dovolený a v práci nikdo! To si myslíš, že všechno odedřu sám? + Zahuláká místo pozdravu a neomaleně si přisedne ke stolku k dámám.

[Světlushka]

Molly: No, náborové nátlaky bych to neneazvala. Kdysi jsem dostávala jakési nabídky, ale myslím, že Mistr o tom ani nevěděl - a dobře, že tak. Cestuju hlavně po mudlovským světě, protože je tam pro mě podstatně bezpečnějc než jinde. V jinejch světech je problém hlavně to, jak jsou cizí - člověk se tam snadno dostane do problému. Ale je pravda, že cestování jako takový je fajn. *chvíli se zamyslí* Takže s mužem jste se rozšli?

[Světlushka]

*zamračeně se otočí k Fabienovi* Dobrý večer... Máte nějaký problém? *nechápavý, ale trochu nepřátelský tón - nemá ráda nevychovanost*

[mollyz]

+Rychle si zapálí další cigaretu, aby s kouřem odfoukla i nepříjemné vzpomínky.+ Ano, vlastně jsme se s mužem rozešli. Patrně za to mohou naše oboustranné pracovní ambice, ale to je už historie a si se v ní vrtat nebudeme.+ Mávně si rukou před obličejem, jako že tohle radši ne a ....když se rozletí dveře a vstoupí naštvaný mladý muž zaskočí jí nová věta v puse. A když se dotyčný posadí k jejich stolu a pohodlně se rozvalí na židli, omluvně se podívá na Světl. a Beu.+
Světl. a Bea: Omlouvám se, dámy, ale tohle je můj kolega Fabien.

Fabien: Taky tě ráda vidím, zlato. Jak sis užil dovolenou? Jasně, že nejsem v práci, protože i já mohu mít občas volno, ťulíku! A mimochodem, tyhle dvě okouzlující dámy, které jsi bezpochyby svým chováním právě přivedl do rozpaků jsou Světlushka a Beatrix.

[Fabien]

Vykouzlí na tváři odzbrojující úsměv a políbí oběma dámám ruku.
Světlushka: Omlouvám se, slečno, že jsem vás takhle zaskočil, ale s mojí drahou kolegyní mám časté potíže a musím být na ní přísný.+ Střelí po Molly škodolibým pohledem.+ Moc rád vás poznávám. Jmenuji se Fabien a jak již bylo řečeno, jsem kolega tadyhle Molly. Mohu vám jako odškodnění za špatný úvod něco objednat na vylepšení nálady?

Mollyz: +Natáhne se přes stůl a dá jí pusu do vlasů.+ Tak už mě tu zase máš...vsadím se, že ses těšila!

[Světlushka]

* 'časté potíže' ušklíbne se v duchu, ale ruku si políbit nechá* Taky mě těší, Světlushka *trošinku kousavě se představí* Jestli mi chcete objednat něco na vylepšení nálady, budete si muset dát hodně záležet na výběru *a už je zvědavá, co to bude*

[Fabien]

Světlushka: +Zářivě se na ní zaculí.+ Vidím, že tu máte nějakou zmrzlinu...takže ke sladké se bude nejlépe hodit...zase něco sladkého? +Vesele mu svítí oči a nemůže je od Světlushky odtrhnout.+

Obsluha: +Zamává na slečnu za pultem.+ Prosím, slečno, nějaký koktejl, ve kterém září hvězdy pro krásnou dámu a pro mě whisky na zahřátí. Venku je svinská zima!

[Zaměstnanec]

*servírka donese, co si objednal* Pro pána jedna whisky *postaví ju před něj* a pro dámu jeden koktejl plný hvězd *usměje se a položí to před ni* Té hvězdě se říká karambola a je to velmi příjemné ovoce - chutná sladkokysele *usměje se*

[Beatrix]

+sedí tam trochu zaraženě, rychle se i s židličkou posune, když se přihrne Fabien a vypadá, že zvažuje, esi utéct hned, nebo až zachvilku+ Brý den...+slušně odpoví a pocucává kafe+ Beatrix..Stein...+jak jí políbí ruku, tak trochu zvihne obočí a rychle tlapku zase stáhne+ Já už mám...+že nic nechce a vrtá se v jogurtu, kterej mimochodem odkývala, že může býýýt+

[mollyz]

Fabien: No...abych pravdu řekla, tak jsem se docela těšila. V práci byl bez tebe takový mrtvolný klid. Jak ses měl vlastně na dovolené? Už ani nevím, kam si to vlastně jel. +Zapálí si další cigaretu a i přes nastalý zmatek se tváří spokojeně.+ A moc se tady neroztahuj! Tyhle slečny nejsou železobetonový jako já.

Bea: +Nakloní se k ní a omluvně zašeptá.+ Promiň, ale Fabien je trochu ehm...neomalený. Nebo jsme spíš z práce zvyklí být k sobě upřímní až na dřeň.