Hlavní pokoj

[Rebecca Altamirano]

Ovšem, na to jezero se přímo díváš. Ukáže z okna na klidnou hladinu jezera, zrcadlící hvězdy na obloze. Proč mě to ale vůbec nepřekvapuje, ty větvičky? Zakroutí pobaveně hlavou a vzápětí překvapeně vyjekne, když ji chytne do náruče. Automaticky se ho chytne kolem krku a podívá se mu do očí. Ale jistě, moc ráda. Usměje se, když posbírá ztracenou sebejistotu.

[Tony Dolohov]

+sebevědomě se usměje+ Abys toho nelitovala, žes tak nepromyšleně souhlasila +dobírá si ji a přejde s ní v náručí přes celý pokoj až ke dveřím+ Teď mě musíš navigovat, abych omylem nevlezl nějakému Laponci do chatrče +uculí se+

[Rebecca Altamirano]

Nemyslím, že bych litovala, ale nechci to zakřiknout. Uculí se rozverně. Tak toho se bát nemusíš, než bys došel k nejbližším sousedům, nastalo by jaro. Zasměje se. Trochu přehání, ale ne o moc. Tak prosím, tudy. Kývne k zadnímu vchodu, kterým předtím přišla. A je to tamta dřevěná chatička. Ukáže na opodál stojící domeček.

(takže dál témátko Finská sauna - venkovní:) )

[Rebecca Altamirano]

(jsme zas tu, tak ať je v tom pořádek )

Rozesměje se. To je fakt, co víc chtít, když tu máš to nejlepší z celýho světa. Ale jsem ráda, že jsi spokojený. Usměje se. I já se tu po dlouhé době cítím zase dobře. Napije se a zadívá se trochu nepřítomně z okna.

[Tony Dolohov]

Tak jestli mám na tom taky trochu zásluhu, že se cítíš dobře, tak to jsem rád +usměje se sebevědomě a potáhne si labužnicky z doutníku+ Kupodivu se mi tady taky docela líbí. Napadlo mě, že mi teď dlužíš návštěvu zase ty +pozvedne významně obočí+

[Rebecca Altamirano]

Ano, jisté nemalé zásluhy na tom máš i ty. Usměje se na něj. Hmm, to je vlastně pravda...a já opravdu nerada dělám dluhy. Snažím se je hned platit. Zadívá se na něj a v očích jí rozpustile blýskne. Tak...na co nalákáš ty mě? Já tě utáhla na divoký sever a nefalšovanou finskou saunu. Uculí se. Trumfneš to? Opře se pohodlně na gauči a vyzývavě a zároveň zvědavě ho pozoruje.

[Tony Dolohov]

Na co tě nalákat? +pozvedne rádoby udiveně obočí+ Myslel jsem, že sám na sebe +odfrkne si sebejistě, ale koutky rtů mu vesele cukají+ Tak co třeba... na mou sbírku chladných zbraní? +blýskne mu v očích+

[Rebecca Altamirano]

Zase si tolik nevěř, zlato. Usadí ho s úsměvem. Napije se a zadívá se na něj. Hmm, to zní zajímavě, na zbraně mě utáhneš vždycky. Uculí se. A co takhle mučírnu? Vsadím se, že tam určitě nechybí. Ušklíbne se.

[Tony Dolohov]

+odfrkne si opět, tentokrát opovrženě, jak se dotkla jeho ega, ale že má dnes dobrou náladu, výjimečně ji neztrestá+ Vím to o tobě... proto jsem to navrhl +vyloudí na tváři šibalský úsměv+ A ta mučírna bude hřebem večera. Dokonce i s pravým, nefalšovaným vězněm. Tedy... pokud ještě žije +ušklíbne se zvráceně+

[Rebecca Altamirano]

Její zájem prudce vzroste. Vážně? Ty si tam chováš i vězně? Zasvítí jí oči. Tak to by možná chtělo naplánovat tu návštěvu, co nejdřív, ne? Aby třeba náhodou ještě neumřel. Zatváří se, že to by jako asi nepřežila ani ona. A co je zač? Se zájmem se předkloní, skleničku u rtů a zvědavě se na něj zadívá.