Sklepení

[Remus Lupin]

(mě normálně odtud utekl příspěvek...)

*když se zmíní o lese, tak jen přivře spokojeně oči a jen ji pozoruje, jak tam opřená o chladnou mříž vede nucenou samomluvu. Pootočí hlavu a taky chvíli sleduje měsíc, co se pomalu sune pryč...znovu se zvedne, trochu ztuhle, tak se protáhne, posadí se a netrpělivě čeká, až to opět přijde...přeměna zpátky je o něco rychlejší a zdálo by se, že i mín bolestivá, ale není to až tak pravda, hlavně proto, že je to podruhé v krátkém čase, co musí tělo absolvovat takový zásah...vlkodlak v cele se začne třást, jakoby zimou, nebo snad strachem, jak šelma uvnitř ztrácí svou nadvládu, spolu s tím přichází i o vlčí podobu...srst se rozvlní, tělo protáhne a zmenšuje se, nohy a ruce se s křupáním kostí opět vracejí do své lidské podoby...vlkodlačí mručení postupně přechází do zvuku více podobnému mužskému hlasu...když je po všem, zůstane Remus ležet na zemi, kolem chumáče vlkodlačích chlupů...na nahých zádech se mu pot leskne ve světle vycházejícího slunce. Zůstane vyčerpaně na zemi, chvíli mu trvá, než sebere dostatek sil, aby se překulil na bok...tvář šedivou a ztrhanou jako po dlouhé nemoci, přesto je to zase ta stará známá lidská podoba. Po vlkovi v něm není památky, do dalšího úplňku má pokoj. Namáhavě zaostří na Styx vedle a pousměje se, je to malý, unavený úsměv, ale je tam, když si vzpomene, že ona se přeměnila, ale jen z vlastní vůle jako zvěromág... Když se vyloupne celé slunce nad obzor, povolí i zámky v celách a s cvaknutím otevřou dveře*

[Styx]

+všimne si podle Remusova neklidu, že už to začalo. Postaví se k mřížím, tentokrát před proměnou necouvá, jednak už tak trochu ví, co od ní může očekávat, a jednak pohled na vlka, měnícího se v člověka není pro ni už tak traumatický, jak tomu bylo opačně, i když ve skrytu duše trpí s ním stejně. Vlastně cítí i jakousi podivnou radost, jak vlk před jejíma očima rychle ztrácí svoji moc a Remus se jí vrací zpátky. Když je po všem a Remus zůstane nehybně ležet na studené zemi, volá jeho jméno, aby se ujistila, že je v pořádku. Pak si uvědomí, že v tomhle stavu s ní asi sotva bude komunikovat. Opětuje mu úsměv, který mluví za vše. Nejradši by ty mříže vylomila, aby se k němu mohla dostat a tak, když cvaknou zámky, popadne deku a vyběhne ze své cely do té jeho. Klekne si k němu a zahalí jeho nahé, prochladlé tělo do deky+ Remusi... lásko... je to za námi +odhrne mu s úsměvem vlasy z čela a pomůže mu posadit se. Opatrně ho sevře v náručí a láskyplně přitiskne k sobě, citlivě, jakoby objímala novorozeně+ Budeš mít sílu přemístit se domů? +zeptá se starostlivě, i když ví, že s tímhle problémem si musel poradit už nesčetněkrát+

[Remus Lupin]

*pomalu mu to začíná zase myslet jako člověku a ne zvířeti, ale ještě chvíli je opřený o Styx a prostě si vychutnává její uklidňující přítomnost. Když promluví, tak se probere z letargie* jo...to zvládnu*zachraptí a promluví až napodruhé, jak mu z toho řevu odešly malinko hlasivky* Co ty?*posadí se a pak se pomalu znaveně zvedne, deku omotanou kolem pasu*

[Styx]

+postaví se, Remus už to jistě zvládne sám, vždycky to zvládnul+ Já? +pohlédne na něj a pak se usměje+ Je to skvělé, neproměnila jsem se ve vlkodlaka. Vnímal jsi to? +svlékne si tlustý svetr, přehodí mu jej přes nahá ramena a začne mu zapínat knoflíky+ Jak ti je? +pohladí ho ustaraně po tváři+

[Remus Lupin]

*přikývne* jo...trochu mu to trvalo...a pokud jsem neměl z toho všeho vidiny, tak jsem tady viděl i lvici...*zadívá se na ni tázavě* jak...no jak po propité noci s todeskussem*ušklíbne se* vypadneme odtud...*vyjde z cely a zamíří nahoru z podzemí*

[Styx]

+sklopí provinile zrak, ale hned nato se mu zase podívá do očí+ Vysvětlím ti to... až bude na to klid +to s tou lvicí+ Takže něco jako pořádná kocovina? +rozesměje se a ten smích konečně uvolní to napětí, které ji svíralo celou noc jako kazajka+ Jdeme pryč z této hrůzné kobky a doufám, že se sem už nikdy nevrátíme +následuje ho nahoru+

[Remus Lupin]

Jo, něco jako hoodně velká kocovina...*znaveně se zasměje a vyjdou nahoru do chodby* myslím...že nejlepší bude, když se půjdeme oba vyspat...tahle noc byla pěkně dlouhá....a pak bychom se sešli? Co zajít někam na jídlo? Ted se nemůžu na nic ani podívat, ale jak se znám, tak pak...a lvice taky mívají hlad...*uchechtne se* Ne?

[Styx]

Jasně... hlavně ty si potřebuješ odpočinout +postaví se na špičky a políbí ho+ Mívají hlad jako lev +přikývne se smíchem+ Zajdeme... až ti bude líp, ozvi se. A teď se běž pořádně prospat +rozloučí se s ním, pro tuto chvíli je ráda, že se jí neptal na nic a přemístí se domů+

[Remus Lupin]

*počká, až se přemístí, sám pak zmizne k sobě domů*