Sklepení

[Styx]

To nevypadá +přikyvuje+ Spíš jako nějaká obrovská plyšová hračka +zasměje se potichu, aby nevyplašila tygra+ Je krotký? Ten Neferetin je prý jako pejsek +otočí se k Remusovi+ Myslíš, že bych si jej mohla pohladit? +zeptá se prosebně+ Nebo alespoň jít trochu blíž... není to nebezpečné, že ne.

[Remus Lupin]

*pobaveně zakroutí hlavou* tenhle zatím moc krotký není...ale klidně běž blíž...už o tobě sice bude vědět, ale neměl by ti nic udělat..pokud nebudeš dělat prudké pohyby..kdyby něco, stačí se vrátit zpátky*ukáže na linii* tady na nás nemůže, a ani nás nevidí...

[Styx]

+zasvítí jí očka+ Tak můžu? +nečeká na odpověď a opatrně se přibližuje k místu, kde zvíře právě pije, tahá sebou i Remuse, protože se ho nemíní pustit ani na vteřinu, dává velký pozor, aby tygra nevyplašila a zastaví se jen kousek od něj, dál zatím nemá odvahu jít, a čeká, jak bude šelma reagovat+

[Remus Lupin]

*následuje ju* počkej až se napije...*poradí ji a skutečně, za chvilku zvedne tygr hlavu, má trocha mokrou bradu, tak se olízne a zadívá se na oba blankytnýma očima* snaž se mu nedívat přímo do očí..to nemají kočky rády...a neukazuj zuby...*šeptne a uvolněně stojí.*

*tygr se zvedne a jde je obhlídnout. Oňufe je, trochou polechtá drsnými fousy, je Remusovi skoro do pasu, nakonec mrkoukne a otře se o Styx plnou váhou, div že ju nepřevrátí*

[Styx]

+poslouchá Remuse na slovo a uhýbá zrakem před tygrem+ Má nádherné oči. Každý bílý tygr je má modré? +šeptá a sleduje šelmu, když ji začne očichávat, nemá vůbec strach, důvěřuje Remusovi, že by ji nevystavil nebezpečí, kdyby si nebyl jistý, že jí nic nehrozí, přesto je ale ve střehu a když ji málem povalí, zavrávorá, koukne na Remuse a tichounce se zasměje+ Jak je roztomilý +je z něj úplně hotová, z toho tygra:)+ Můžu si jej už pohladit?

[Remus Lupin]

tihle mají modré....už jo, můžeš, nic ti neudělá...*usměje se mile a kouká se na ty dva...za chvíli se ozve něco jako tichý alarm, Remus se zamračí a povzdychne si* už zas...budeme muset jít...*natáhne se ke Styx*

[Styx]

+natáhne opatrně ruku a pohladí tygra po zádech+ Má úplně jemnou srst. Jako samet +říká nadšeně a je vidět, jak je šťastna, odváží se pohladit jej i mezi ušima a nespouští z něj zrak+ Je opravdu nádherný +uslyší zvuk, otočí se na Remuse a uvidí jeho zamračený výraz+ Co se děje? +podá mu ruku+

[Remus Lupin]

*vyvede ji ven* jen práce volá...neuvědomil jsem si, kolik je hodin..*usměje se na ni* musím zařídit něco pracovně..*zatváří se omluvně*

[Styx]

+ještě naposled se pokochá pohledem na bílého tygra a pak jde za Remusem+ Jasně, nebudu tě zdržovat, už tak jsi mi věnoval více času, než jsem vůbec doufala +usměje se a nedá ničím znát, jak je zklamaná z toho, že se těšila zbytečně+ Díky, žes mi umožnil vidět alespoň toho tygra.

[Remus Lupin]

*zatváří se omluvně* tak další zvířátko zase někdy...budeš mít se na co těšit...*mrkne na ni ve dveřích*